Francisco Varela — chilský neurovědec a spoluautor konceptu autopoiesis

Francisco Varela — život a dílo chilského neurovědce, spoluautora konceptu autopoiesis, zakladatele Institutu mysli a života a průkopníka dialogu vědy s buddhismem.

Francisco Javier Varela García (7. září 1946 - 28. května 2001) byl chilský biolog, filozof a neurovědec.

Varela byl spolu se svým učitelem Humbertem Maturanou známý především tím, že do biologie zavedl koncept autopoiesis a spoluzaložil Institut mysli a života, který podporuje dialog mezi vědou a buddhismem.

Život a vzdělání

Narodil se v Santiagu v Chile. Studoval medicínu a biologii; později se věnoval mezioborovému výzkumu na pomezí biologie, filozofie a kognitivní vědy. Působil na řadě akademických pracovišť v různých zemích, spolupracoval se zahraničními univerzitami a výzkumnými centry a byl aktivní v mezinárodních debatách o povaze vědomí a poznávání.

Hlavní myšlenky a přínosy

• Autopoiesis: společně s Humbertem Maturanou formuloval koncept autopoiesis, který popisuje živé systémy jako síť vzájemně se tvořících a udržujících procesů. Autopoietické systémy jsou samoprodukující; jejich hranice a identita vznikají z vnitřní organizace procesů, nikoli z vnějšího řízení.
• Enaktivní přístup k poznání: Varela patřil mezi hlavní představitele tzv. enaktivismu — pohledu, podle něhož poznání nevzniká pasivním zpracováním informací, ale aktivním zapojením organismu v prostředí. Percepce je chápána jako dovednostní a situační akt, tělo a jeho činnost jsou klíčové pro vznik smyslu.
• Neurofenomenologie: prosazoval metodologii kombinující fenomenologii (systematické zkoumání subjektivní zkušenosti) s empirickými metodami neurověd. Cílem bylo vytvořit most mezi prvním osobním pohledem na vědomí a třetím osobním, objektivním popisem mozkové činnosti.
• Dialog vědy a spirituality: byl jedním z iniciátorů dialogu mezi západní vědou a buddhistickou tradicí, což vedlo ke vzniku a aktivitám Institutu mysli a života (Mind and Life Institute). Tyto dialogy se zaměřovaly na poznávání vědomí, meditativní praxi a její možné přínosy pro neurovědu.

Publikace a spolupráce

Mezi jeho nejznámější díla patří klasické texty o autopoiesis a práce, které položily základy enaktivního přístupu. Spolupracoval s řadou teoretiků a praktiků, například s Humbertem Maturanou, dále s Evanuem Thompsonem a Eleanor Rosch (spolutoledníky knihy The Embodied Mind: Cognitive Science and Human Experience), a ovlivnil výzkum v oblasti kognitivní vědy, umělé inteligence, robotiky i systémové biologie.

Dědictví a vliv

Varelaova práce výrazně přispěla k posunu myšlení o vědomí a poznávání: zdůraznil roli těla, dynamiky a subjektivní zkušenosti v kognitivních procesech. Jeho myšlenky inspirovaly vznik disciplín jako enaktivní kognitivní věda nebo neurofenomenologie a ovlivnily aplikace v kognitivní robotice, terapiích a interdisciplinárních studiích mysli.

Francisco Varela zemřel v Paříži 28. května 2001. Jeho odkaz zůstává živý v současných debatách o povaze vědomí, vztahu mezi vědou a duchovní praxí a o tom, jak integrovat subjektivní zkušenost do empirického výzkumu.

Hledání podle dopisu