Smlouva z Fort Wise (1861) – kontroverze, konflikt a masakr u Sand Creek
Smlouva z Fort Wise (1861): kontroverze a rozkol mezi Čejeny, konflikt s bělochy a tragédie – masakr u Sand Creek. Historie, příčiny a důsledky.
Smlouva z Fort Wise z roku 1861 byla dohoda podepsaná mezi vládou Spojených států a malou skupinou náčelníků jižních Šajenů a několika představiteli indiánských kmenů Arapahů. Smlouva omezila původní rozsáhlá území těchto kmenů a přesměrovala je na mnohem menší rezervace v oblasti východně od Skalistých hor (v dnešním Coloradu). Mnozí příslušníci těchto kmenů smlouvu odmítli, protože ji podepsala pouze menšina náčelníků a nebyla široce schválena komunitou; tento rozpor byl jednou z hlavních příčin narůstajícího napětí mezi bělochy a indiánskými kmeny, které vyvrcholilo konflikty v letech 1863–1865, včetně tragédie známé jako masakr u Sand Creeku.
Pozadí a příčiny napětí
Situace před a po podpisu smlouvy byla ovlivněna několika faktory:
- Různé pojetí vůdcovství: Tradiční struktury Šajenů a Arapahů byly založené spíše na konsensu a vlivných rodinách než na silné centralizované moci; dohoda podepsaná jednou skupinou náčelníků proto nebyla automaticky považována za závazek celého kmene.
- Příliv osadníků: Po objevení zlata (např. Pikes Peak Gold Rush koncem 1850. let) prudce vzrostl počet bělošských osadníků, kteří zasahovali na tradiční loviště a migrační trasy kmenů.
- Nedodržování dohody a nedostatek prostředků: Došlo k častým sporům o hranice, k zadržování slíbených dodávek (annuitní platby, potraviny, zásoby) a k loupežím i násilným střetům na obou stranách.
Kontroverze kolem legitimity smlouvy
Hlavní právní a morální kontroverze spočívala v tom, že smlouvu podepsala jen menšina náčelníků a že mnohé významné postavy kmene nesouhlasily. V očích mnoha Šajenů a Arapahů smlouva neměla legitimitu, protože chyběla širší dohoda kmene. Federální vláda a osadníci však často považovali podpis za platný a snažili se uplatnit nové hranice, což vedlo k častým konfliktům a odvetným akcím.
Válka v Coloradu a masakr u Sand Creeku
Rostoucí nepokoje vyústily v ozbrojené střety, známé jako válka v Coloradu (Colorado War) v roce 1864. Nejznámějším a nejtragičtějším incidentem byl masakr u Sand Creeku (29. listopadu 1864), kdy jednotky Colorado Volunteers vedené plukovníkem Johnem M. Chivingtonem napadly tábor Šajenů a Arapahů vedený náčelníkem Black Kettlem. Tábor měl podle některých pramenů vlajku míru a část obyvatel tvořily ženy, děti a starci; při útoku bylo zabito mnoho neozbrojených lidí. Masakr vyvolal šok, veřejné rozhořčení a pozdější vyšetřování, které mimo jiné odsoudilo způsob, jakým byl útok veden, a zjistilo vážné pochybení velení. Přesto bylo potrestání pachatelů omezené.
Důsledky a dědictví
- Masakr a následné akce vedly k velkým ztrátám na životech a dalšímu vysídlování Šajenů a Arapahů.
- Události zpochybnily důvěru mezi indiánskými kmeny a federální vládou a prohloubily cyklus násilí a pomsty v následujících letech.
- Veřejné a politické reakce vedly k vyšetřováním a některým kritickým zprávám, které později přispěly k širší diskusi o politice vůči domorodým obyvatelům.
- Dnes je masakr u Sand Creeku připomínán jako klíčový moment v historii vztahů mezi USA a původními obyvateli; lokalita je chráněna a slouží jako památné místo připomínající oběti a následky expanze osadníků.
Závěr
Smlouva z Fort Wise roku 1861 je příkladem toho, jak rozdílné vnímání autority, nátlak osadníků a selhání vlády v dodržování závazků mohou vést k tragickým konfliktům. Rozdílné reakce v kmenových komunitách, spolu s rostoucím napětím v Coloradu, přispěly k sérii událostí, které vyústily v jeden z nejtemnějších momentů v dějinách vztahů mezi bílými osadníky a původními obyvateli – masakr u Sand Creeku.
Smlouva z Fort Laramie (1851)
Smlouva z Fort Laramie z roku 1851 mezi Spojenými státy a různými kmeny včetně Šajenů a Arapahů říká, že Šajeni a Arapahové měli mít velmi rozsáhlé území v oblasti mezi řekou North Platte a Arkansasem a na východ od Skalistých hor až po západní Kansas. Tato oblast zahrnovala dnešní jihovýchodní Wyoming, jihozápadní Nebrasku, většinu východního Colorada a nejzápadnější části Kansasu. V listopadu 1858 však lidé našli zlato ve Skalistých horách v Coloradu (tehdy součást západního kansaského teritoria). To vyvolalo zlatou horečku. Mnoho bělochů se vydalo přes území Čejenů a Arapahů. Představitelé coloradského teritoria požádali federální úřady, aby ve smlouvě změnily velikost indiánských pozemků. Na podzim roku 1860 přijel do Bent's New Fort u řeky Arkansas komisař pro indiánské záležitosti A. B. Greenwood, aby uzavřel novou smlouvu.
Smlouva z Fort Wise (1861)
18. února 1861 podepsalo šest náčelníků jižních Šajenů a čtyři náčelníci Arapahů se Spojenými státy smlouvu ve Fort Wise. Stalo se tak v Bentově nové pevnosti Big Timbers. Ta se nacházela poblíž dnešního města Lamar v Coloradu. Lamar si nedávno pronajala vláda USA a název změnila na Fort Wise. Domorodí Američané předali většinu pozemků, které jim byly přiděleny smlouvou z Fort Laramie, Spojeným státům.
Vyhledávání