Formální taxon: skupina organismů podle morfologie, ne příbuzenství
Formální taxon: jak morfologie (ne příbuzenství) vytváří skupiny organismů; příklady hadů a ještěrek, rozdíl od kladů a význam pro moderní taxonomii.
Taxon formy (často nazývaný také „formální taxon“ nebo z angl. „form taxon“) je skupina organismů seskupená podle podobnosti vnějších znaků, tedy podle jejich morfologie. Takové seskupení nemusí odrážet evoluční příbuzenství organismů — nemusí jít o monofyletický klad. Formální taxon tedy spojuje organismy podle tvaru a vzhledu, nikoli podle společného předka.
Jak se formální taxony liší od kladů
Zatímco moderní systematika usiluje o to, aby taxony byly monofyletické (obsahovaly všech potomků společného předka), formální taxony mohou být:
- parafyletické — obsahují společného předka, ale ne všechny jeho potomky (např. tradiční „ryby“ bez obratlovců vedoucích k obojživelníkům a savcům),
- polyfyletické — sestavené z linií, které podobnost získaly konvergentně (např. skupiny založené čistě na adaptacích ke stejnému prostředí).
Příklady a důsledky
Dobrým příkladem jsou lidové nebo morfologické termíny had a ještěrka, které nejsou vhodnými taxonomickými jednotkami, protože ani jeden z nich netvoří monofyletický taxon. Naopak někteří jedovatí hadi a ještěrky patří do skutečného kladu, do kladu Toxicofera, který sdružuje několik skupin plazů podle společného evolučního původu.
Proč se formální taxony používají
Formální taxony se stále někdy používají v praxi, například:
- v paleontologii, kde jsou fosilie často hodnoceny jen podle tvaru kostí nebo skořápek a chybí molekulární data,
- v terénní identifikaci a populárních přehledech, kde jednoduché morfologické znaky usnadňují komunikaci (např. „hmyz“, „červi“ jako hovorová označení),
- v historických klasifikacích, které vznikaly před rozvojem filogenetických metod.
Problémy a moderní přístup
Hlavním problémem formálních taxonů je, že mohou klamat o skutečných evolučních vztazích a bránit pochopení vývoje znaků. Moderní taxonomie proto čím dál více vychází z kombinace morfologie a molekulárních dat (DNA/RNA), aby vytvářela přirozené, monofyletické taxony. Tam, kde morfologické skupiny přetrvávají, je vhodné je jasně označit jako formální nebo popsat jejich parafyletický či polyfyletický charakter.
Shrnutí
Formální taxon je užitečný pojem pro seskupení podle vzhledu, ale nese omezení: neodráží nutně evoluční příbuzenství. Pro přesné porozumění vztahů mezi organismy je lepší používat filogenetické metody, které usilují o vytváření kladů a identifikaci skutečných společných předků.
Vyhledávání