Přehled

Folie à deux je tradiční francouzský termín označující situaci, kdy se bludy a jiné psychotické příznaky objeví u více než jedné osoby v těsné sociální vazbě. V současné psychiatrické terminologii se tento fenomén často popisuje jako indukovaná porucha s bludy nebo sdílená psychotická porucha. Název se používá i v populární kultuře; například existuje studiové album s tímto názvem (odkaz).

Charakteristika a klinické znaky

Typickým rysem je přenos bludných představ z jedné osoby na druhou nebo vzájemné utvrzování bludů mezi jednotlivci. Podobné stavy se objevují zejména v úzkých, izolovaných skupinách či rodinách a často zahrnují:

  • pevné, nepoddajné bludné přesvědčení neslučitelné s realitou,
  • výrazný vliv jedince s převažujícím nebo dramatickým chováním na ostatní,
  • častou nevůli ostatních k vyhledání nezávislého posouzení příznaků.

Bludy mohou mít různé obsahy — pronásledování, únos, náboženské nebo grandiózní motivy — a u lidí zapojených do sdílení se mohou projevit i jiné příznaky psychózy. Pro bližší pochopení pojmu bludného přesvědčení viz vysvětlení a pro širší kontext psychotických poruch informace o psychóze.

Klasifikace a varianty

V literatuře se tradičně rozlišují dvě základní formy:

  • Folie imposée — dominantní osoba vytvoří blud a „přenese“ ho na závislého partnera; oddělení obvykle vede k ústupu sekundárních příznaků.
  • Folie simultanée — dvě nebo více osob současně rozvíjí podobné bludy bez jasného jednoho původce.

Pokud se patologické přesvědčení rozšíří na více než dvě osoby, používají se výrazy folie à trois, folie à quatre nebo obecně folie à plusieurs. Moderní výzkum upozorňuje, že rozdělení na dvě formy nemusí plně vystihovat variabilitu klinických obrazů; u některých pacientů nestačí pouhé oddělení k vymizení příznaků.

Historie a klasické popisy

Fenomen popsal poprvé v 19. století ve Francii lékaři Ernest-Charles Lasègue a Jules Falret v práci z roku 1877, která položila základy terminologie a klinického vnímání sdílených bludů (historický odkaz). Od té doby se koncept uplatnil i v debatách o kolektivním chování a masových psychózách; masovou hysterii lze v širším smyslu považovat za příbuzný jev (více).

Diagnóza, léčba a prognóza

Diagnostika vyžaduje pečlivé klinické vyšetření obou (nebo více) zúčastněných osob a ověření, zda byly bludy primárně u jedné osoby či vznikly nezávisle. V současných diagnostických příručkách se samostatná kategorie sdílené psychotické poruchy v některých verzích zařazení změnila a bývá zohledněna pod širšími skupinami psychotických poruch. Pro léčbu se běžně doporučuje:

  • oddělení osoby ovlivněné od dominantního nositele bludu,
  • farmakoterapie podle potřeby — antipsychotika u osob s přetrvávající psychózou,
  • psychoterapeutická a sociální intervence zaměřená na zlepšení realitního vnímání a obnovení sociálních vazeb.

Prognóza je různá: u některých pacientů, především u těch, kteří byli spíše pasivně ovlivněni, dochází po separaci k rychlému zlepšení; u jiných, kteří mají vlastní predispozici k psychickým poruchám, mohou příznaky přetrvávat.

Rozlišení a význam

Je důležité odlišit folie à deux od kulturně sdílených přesvědčení, úmyslného předstírání nebo širších sociálních fenoménů. Klinický význam spočívá v identifikaci osob s reálnou psychotickou poruchou a v prevenci trvalých následků prostřednictvím včasné intervence. Více zdrojů a odborných informací je dostupných prostřednictvím specializovaných psychiatrických publikací a institucí (kulturní reference, klinické materiály, psychiatrická témata, historické prameny, srovnání s masovými jevy).