Fez (turecky: fes, množné číslo fezzes nebo fezes z arabského "Fas" — hlavní město v Maroku před rokem 1927), stejně jako jeho ekvivalent, tarboosh (arabsky: طربوش ṭarbūsh), je plstěný klobouk. Je to bezstřechý, obvykle bez krempy (okraje), válcovitý nebo kuželovitý klobouk, často červené barvy, s připevněným střapcem na vrcholu.

Existují dva základní tvary: kužel s plochým vrcholem, vyrobený z červené plsti, a kratší válec z tkaniny (např. kilim nebo jiného tkaného materiálu). Oba typy mají obvykle střapec, jehož barva a délka mohla v minulosti označovat společenské postavení, hodnost nebo regionální variantu. Tarboosh a moderní fez, který mu je podobný, vděčí za svůj rozšířený vývoj a popularitu zejména osmanské éře, kdy se stal běžným civilním i vojenským pokrývkem hlavy.

Původ a etymologie

Název pochází od města Fez (arabsky Fas) v Maroku, kde se historicky vyráběly kvalitní čepice a plstěné výrobky. Přesné kořeny čepice sahají však dál a skloubily se místní severoafrické, blízkovýchodní a balkánské tradice. Fez a tarboosh se postupně staly identifikátory kulturních a regionálních odlišností napříč severní Afrikou, Levantou a Osmanskou říší.

Role v Osmanské říši a modernizace

Fez získal velkou popularitu v 19. století: po zrušení janjičárů a při reformách sultána Mahmuda II. byl zaveden jako součást nových uniform a civilního oděvu jako symbol modernizace a jednotného odívání státních úředníků a vojáků. Později se stal běžnou součástí občanského oděvu pro muže v různých částech říše. Naopak v rámci atatürkovských reforem v Turecku byl fez v roce 1925 zákonem postupně vytlačen a jeho nošení bylo omezeno jako součást snahy o „západní“ modernizaci oblečení.

Kulturní význam a symbolika

  • Fez byl často vnímán jako symbol tradice, identity a společenského postavení; v některých situacích reprezentoval loajalitu k určité instituci nebo komunitě.
  • V různých zemích se objevily regionální varianty — lišily se tvarem, výškou, barvou nebo způsobem zdobení (výšivky, lemování, kovové prvky).
  • Fez byl rovněž přejat náboženskými a etnickými skupinami (např. některé židovské komunity v severní Africe či členové bratrských organizací jako jsou různé řády a společenstva), později se stal i součástí uniformy některých spolkových sdružení (např. Shriners).

Výroba a materiály

Tradiční fez se vyrábí z plsti (hlavně ovčí vlny) přetvarováním a tepelným zpracováním vlákna. Některé varianty používají tkaninu (např. kilim) nebo samet; vnitřek může být podšit kůží nebo látkou pro pohodlí. Střapec je často z hedvábí nebo bavlny a může být připevněn přímo do středu horní části klobouku. Barva – především červená – je nejběžnější, avšak existují varianty černé, modré či jiných barev podle zvyku a určení čepice.

Rozšíření a současné použití

Fez byl populární v Balkánu, na Blízkém východě a v severní Africe; používal se v civilním oděvu, v administrativě i v armádě. Dnes se nosí hlavně při slavnostních, folklorních nebo ceremoniálních příležitostech, je turistickou suvenýrovou ikonou (zejména marocký „fez“) a občas se objevuje v uniformách ceremoniálních stráží. V některých komunitách a společenstvích si fez zachoval symbolický význam a používá se i nadále při tradičních obřadech.

Varianty a příbuzné pokrývky

Kromě běžného červeného fezu existují příbuzné varianty jako ploché chechia v severní Africe nebo místní regionální podoby tarbooshe. Rozdíly mohou být v materiálu, výšce, přítomnosti či nepřítomnosti střapce a v detailech zdobení.

Souhrnně: Fez (tarboosh) je tradiční plstěný klobouk s bohatou historií sahající od Maroka přes Osmanskou říši až po rozmanité regionální využití. Sloužil jako praktické pokrývko hlavy, symbol společenského postavení a později i jako výraz kulturní identity — dnes především jako historický a ceremoniální prvek oděvu.