Únorová revoluce (rusky: Февральская Революция, Февральская революция) z roku 1917 byla revolucí, která ukončila monarchii v Ruském impériu. Cara Mikuláše II. nahradila prozatímní vláda. To byl počátek širších událostí známých jako ruské revoluce, které v průběhu roku 1917 zásadně změnily politickou tvář země. Únorová revoluce byla výrazem hromadného nespokojení se situací vzniklou během a po první světové válce — zejména kvůli hospodářským potížím, nedostatku potravin a paliv, vysokým ztrátám na frontě a obecné únavě a napětí mezi obyvatelstvem a vládou.

Příčiny

  • Válečné vyčerpání: dlouhotrvající boje v první světové válce způsobily enormní ztráty na životech i materiálu, oslabení armády a pokles morálky.
  • Hospodářská krize: ruiny v dopravě, nedostatek potravin a paliv a inflace vedly k ostrému zhoršení životní úrovně.
  • Sociální napětí: nespokojenost dělníků, rolnictva a vojáků rostla kvůli špatným pracovním a životním podmínkám a nerovnosti moci a majetku.
  • Politická neschopnost režimu: slabost a ztráta důvěry v cara a jeho vládu, včetně selhání v řízení války a vnitřních reforem, urychlily radikalizaci nálad.

Průběh revoluce

Revoluce propukla v únoru 1917 v hlavně v Petrohradě (tehdy nazývaném Petrohrad, podle juliánského kalendáře začala 23. února, což odpovídá 8. březnu podle gregoriánského kalendáře). Demonstrace za chléb a mír — které započaly zejména iniciativou dělnic v textilním průmyslu — se brzy rozšířily do masových stávkami a ulicemi se šířila vzpoura proti represím. Postupně se k protestům přidávali i vojáci; mnoho jednotek odmítlo střílet na demonstranty nebo se přidalo na jejich stranu.

V důsledku rostoucího tlaku vznikla v Dumě dočasná kontrolní a koordinační struktura, která se proměnila v tzv. Prozatímní výbor. Tlak na cara vzrostl natolik, že nakonec abdikoval a moc byla předána prozatímní vládě, která slíbila pokračovat ve vedení země, zavést svobody a připravit volby do ústavotvorného shromáždění.

Důsledky a další vývoj

  • Konec carské dynastie: svržení cara Mikuláše II. ukončilo více než tři století vlády Romanovců.
  • Vznik „dvojí moci“: vedle prozatímní vlády se objevily sověty (dělnické a vojenské rady), které měly silnou legitimitu mezi obyvatelstvem a často konkurovaly vládní autoritě.
  • Pokračování války a politická nestabilita: nevyřešené otázky, zejména účast Ruska ve válce a rovnoměrné rozdělení půdy, udržely zemi v nejistotě a vedly nakonec k dalšímu radikalizačnímu posunu v říjnu 1917.
  • Sociální změny: zvýšila se politická aktivita dělníků, vojáků a rolníků a posílily se požadavky na sociální reformy, práci a práva žen (významnou roli hrály i ženské demonstrace a organizace).

Význam v dějinách

Únorová revoluce představuje klíčový obrat v moderních ruských dějinách. Ačkoliv neměla stejný programní charakter jako pozdější ruské revoluce vedené bolševiky, vytvořila prostor pro zásadní politickou změnu a ukázala, že autoritářský režim může být svržen masovým tlakem obyvatelstva. Současně její nedokončenost — přetrvávající válka, ekonomické potíže a soupeření o moc — připravila půdu pro říjnové události, které definitivně přetvořily ruskou společnost a stát.

Poznámka: Únorová revoluce často bývá v literatuře uváděna jako počátek širšího revolučního roku 1917; přesné dělení událostí mezi „únorovou“ a „říjnovou“ revolucí však odráží spíše jejich hlavní aktéry a výsledky než ostrou hranici ve vývoji dějin.