Modelový seznam základních léčiv WHO: definice a význam
Modelový seznam základních léčiv WHO: definice a význam — přehled klíčových léků, jejich dostupnosti, cenových překážek a dopadu na globální zdravotnictví.
Seznam základních léčiv je seznam léků sestavený WHO. Seznam zahrnuje léky považované za nezbytné pro základní potřeby veřejného zdraví a pokrývá široké spektrum nemocí a stavů důležitých pro společnost. Položky na seznamu by měly být bezpečné, účinné, snadno dostupné a cenově dostupné. Seznam byl poprvé zveřejněn v roce 1977 a každé dva roky je revidován odbornou komisí WHO. V roce 2003 se k němu připojilo 156 zemí. Od roku 2016 je na seznamu více než 300 různých léků a vakcín. Přibližně 95 % látek uvedených na seznamu není chráněno patenty, což usnadňuje výrobu generických verzí a snižuje cenové bariéry.
Struktura seznamu a kritéria výběru
WHO obvykle rozlišuje dvě hlavní části seznamu: základní (core) seznam, který pokrývá nejdůležitější léky nezbytné pro základní zdravotní systém, a doplňkový (complementary) seznam, který obsahuje léky vyžadující specializované diagnostické nebo monitorovací schopnosti nebo speciální podmínky použití. Kritéria pro zařazení zahrnují zejména:
- závažnost a častost zdravotního problému (veřejně zdravotní význam),
- prokázaná účinnost a bezpečnost,
- poměr cena/výkon (cost–effectiveness),
- dostupnost kvalitních lékových forem a dodavatelů,
WHO vydává také samostatný seznam pro děti, aby reflektovala specifické potřeby pediatrické populace.
Hlavní problémy a výzvy
Seznam základních léčiv slouží jako nástroj pro národní lékové politiky a může ovlivnit sestavování národních základních lékových seznamů, ceny, nákup a zásobování. Nicméně jeho implementace naráží na řadu problémů:
- Nerovnoměrné rozšíření nemocí: Některé choroby, například malárie nebo tuberkulóza, se vyskytují převážně v rozvojových zemích. V nízkopříjmových oblastech lidé často nemohou zaplatit vysoké ceny léků a farmaceutické firmy tak nemají finanční motivaci investovat do nových léčebných postupů pro tyto nemoci.
- Patenty a ceny: Některé položky na seznamu mohou být patentované a drahé (příkladem jsou některé léky proti AIDS nebo nové onkologické léky). Vysoké ceny omezují přístup pacientů a zátěž na veřejné zdravotní systémy.
- Logistika a zdravotní systémy: I když je lék na seznamu, nemusí být dostupný kvůli slabým dodavatelským řetězcům, nedostatečnému financování, chybějícím zásobám nebo nedostatku vyškoleného personálu.
- Regulační a cenové překážky: Nedostatek domácího průmyslu, omezené možnosti pro vývoz a nepřehledné cenové politiky mohou bránit dostupnosti generik a konkurenčních alternativ.
Dopady na přístup k léčbě a možná řešení
Podle studií a analýz (mj. i Světové banky) nemá k základním léčivům přístup značná část populace světa — přibližně třetina světové populace — zejména v nízkopříjmových a konfliktem postižených zemích. To podtrhuje potřebu politik a opatření, které zlepší dostupnost a cenovou dostupnost. Mezi často navrhovaná řešení patří:
- podpora výroby generik a technologie transferu do nízkopříjmových zemí,
- vyjednávání cen, hromadné veřejné zakázky a sdružené nákupy mezi zeměmi,
- využití flexibilit mezinárodních dohod o patentování (např. přímá licenční ujednání, výjimky pro veřejné zdraví),
- zvýšení financování zdravotnictví a zlepšení logistických řetězců,
- implementace a aktualizace národních seznamů základních léčiv na základě WHO doporučení, lokálních priorit a dostupných zdrojů.
Význam pro zdravotní politiku
Seznam základních léčiv WHO je důležitým nástrojem pro dosažení univerzální zdravotní péče (UHC) a pro informování rozhodování o tom, které léky priorizovat v systémech zdravotní péče. Zařazení léku na seznam může pomoci snížit jeho cenu, podpořit místní a mezinárodní produkci generik a nasměrovat dárce i politiky k financování zásadních léků. Přesto je k zajištění skutečného přístupu zapotřebí souběh politických rozhodnutí, finančních prostředků a posílení zdravotních systémů.
Závěr: Modelový seznam základních léčiv WHO stanovuje standardy a priority pro základní léčiva a představuje praktický nástroj pro vlády a zdravotnické organizace. Aby však splnil svůj účel v praxi, musí být doplněn konkrétními opatřeními zaměřenými na snížení cen, odstranění logistických bariér a zvýšení kapacit zdravotních systémů, zejména v nejzranitelnějších regionech světa.
Otázky a odpovědi
Otázka: Jaký je seznam základních léků?
Odpověď: Seznam základních léků je soupis léků WHO, který pokrývá základní potřeby společnosti.
Otázka: Kdy byl seznam základních léčiv poprvé zveřejněn?
Odpověď: Seznam základních léčiv byl poprvé zveřejněn v roce 1977.
Otázka: Jak často je seznam základních léčiv revidován?
Odpověď: Seznam základních léčiv se reviduje každé dva roky.
Otázka: Kolik zemí se zapojilo do úsilí o sestavení seznamu základních léčiv?
Odpověď: Od roku 2003 se k sestavování seznamu základních léčiv připojilo 156 zemí.
Otázka: Kolik léků a vakcín je na seznamu základních léčiv od roku 2016?
Odpověď: Od roku 2016 je na seznamu základních léčiv více než 300 různých léků a vakcín.
Otázka: Jaký je hlavní problém seznamu základních léčiv, pokud jde o nemoci v rozvojových zemích?
Odpověď: Hlavním problémem seznamu základních léčiv týkajících se nemocí v rozvojových zemích je, že farmaceutické společnosti nemají zájem vyvíjet nové léky na tyto nemoci, protože mnoho lidí si nemůže dovolit platit vysoké ceny za léky.
Otázka: Jaký je hlavní problém se seznamem základních léčiv, pokud jde o některé patentované léky?
Odpověď: Hlavním problémem seznamu základních léků, pokud jde o některé patentované léky, je to, že jsou často drahé, což podle studie Světové banky znamená, že přibližně třetina světové populace nemá k těmto lékům přístup.
Vyhledávání