V řecké mytologii je erymantský kanec (řecky: ὁ Ἐρυμάνθιος κάπρος; latinsky: aper Erymanthius) divoké a nebezpečné zvíře spojované s horou Erymanthos v Arkádii. Kanec je znám především jako jeden z protivníků, které musel porazit Héraklés, při svých slavných Dvanácti pracích.
Popis a původ příběhu
Podle tradičních verzí mýtu šlo o velmi silného, zuřivého kance, který terorizoval okolí hory Erymanthos. Údaje o jeho původu nejsou v textech jednotné: někde se objevuje jen jako divoká přírodní hrozba, jinde bývá spojován s božskými nebo polobožskými elementy. V řecké ikonografii a literatuře se erýmantský kanec objevuje jako symbol divoké, nezkrotné přírody, kterou musí hrdina přemoci.
Erymanthský kanec v Dvanácti pracích
V pořadí prací je útok na erymantského kance obvykle uváděn jako jedna z nižších (čtvrtá) úloh Hérakla: měl kance chytit živého a přivést ho k mykénskému králi Eurystheovi. Podle běžné verze Héraklés zahnul kance do hlubokého sněhu na svazích hory, kde se mu podařilo zvíře vyčerpat, svázat a odnést do Mykén. Když pak král Eurystheus spatřil kance přivedeného před sebe, tak se tak vyděsil, že se schoval do velké nádoby (pithosu).
Setkání s kentaury
Při cestě za kancem některé prameny vyprávějí o epizodě s kentaury. Héraklés navštívil centaura Phola, který ho pozval k hostině. Otevření vína přilákalo ostatní kentaury, došlo ke šarvátce a Héraklés použil své otrávené šípy. V důsledku boje byl smrtelně zraněn sám Pholos a těžce zraněn i kentaur Chiron (v některých verzích se jeho zranění stalo výjimkou, že si nakonec vyměnil své nesmrtelné postavení). Tato epizoda se často spojuje právě s výpravou za erýmantským kancem a ukazuje, jak se jednotlivé příběhy Hérakla prolínají.
Význam a zobrazování
Úkol chytit kance živého měl vyjádřit schopnost hrdiny zkrotit divokou a nevyzpytatelnou sílu, aniž by ji zcela zničil. V antickém umění se erýmantský kanec často objevuje na vázách, sochách a mozaikách jako jedna z ikonických scén z mýtů o Héraklovi. V novověku se motiv objevuje v literatuře a výtvarném umění jako symbol zápasu s přírodou či se zvířecí zuřivostí.
Prameny a varianty
Podrobnosti o průběhu práce se liší podle pramenů (např. Apollodóros, Pausaniás a další), což je v řeckých mýtech běžné. Některé verze kladou důraz na honení do sněhu, jiné na použití pasti nebo nejrůznějších lestí; přesná podoba činů Hérakla se proto v různých zdrojích liší, základní motiv – chytit kance živého a přivést ho před soudce – však zůstává stejný.
Erymantský kanec tak zůstává jedním z klasických příkladů mýtu, který ukazuje vztah mezi člověkem (či polobohem) a divokou přírodou, a jeho příběh doplňuje bohatý cyklus legend o hrůzách, jež Héraklés musel překonat ve prospěch řádu na světě bohů.
Kanec při svých pracích navíc doplňuje širší rámec konfliktu mezi Héraklem a Hérou, který se v jednotlivých úkolech projevuje jako série zkoušek a pokušení, jež hrdinu formují a nakonec vedou k vyrovnání s bohy, zejména s Diovi.
