Ergativně-absolutivní jazyky: vysvětlení, principy a příklady

Základní princip a srovnání

V běžně známých nominativně‑akuzativních jazycích, jako je angličtina nebo čeština, jsou agent přechodného slovesa (A) i subjekt nepřechodného slovesa (S) vyjádřeni stejným tvarem — v nominativu — zatímco objekt přechodného slovesa (O) má odlišný tvar (např. akuzativ). To znamená, že A = S proti O.

V ergativním systému je to naopak: S = O (absolutiv) a A je označen ergativem. Formálně tedy

• A = agent přechodného slovesa (transitive subject)
• S = argument nepřechodného slovesa (intransitive subject)
• O = objekt přechodného slovesa (transitive object)

Pro ilustraci kontrastu (převzato a upraveno z původního příkladu):

Akuzativní (nominativ‑akuzativní) jazyk:

On (A) mě našel (O).

On (S) cestoval.

(forma A = forma S; O má odlišnou formu)

Hypotetický ergativní jazyk:

On_ERG (A) mě_ABS našel (O).

On_ABS (S) cestoval.

(forma S = forma O; A má ergativní označení)

Jak se ergativita projevuje

Ergativita se může týkat různých gramatických vrstev:

• Morfonologické/pádové označení: ergativní a absolutivní formy se projevují v odlišných pádech nebo jiných tvarových markerů na jménech.
• Shoda (agreement): v některých jazycích se sloveso slučuje s absolutivním argumentem namísto s agentem.
• Syntaktické chování: některé konstrukce (např. relativní věty, řazení, kontrola) se mohou řídit absolutivními argumenty, což má důsledky pro pořadí slov a dostupnost kategorií jako pasiv nebo antipassiv.

Varianty ergativity

Ergativita není všude a vždy stejná. Mezi běžné varianty patří:

• Plná ergativita: ergativní/absolutivní rozlišení se vztahuje na všechny časy/aspekty a všechny třídy slov.
• Split ergativity: ergativní značení se vyskytuje jen v určitých časech, aspektech nebo s určitými zájmeny/čísly. Příkladem jsou některé jazyky indické subkontinentu (např. hindi‑urďština), kde se ergativita často váže na perfektivní nebo minulý aspekt.
• Morfologická vs. syntaktická ergativita: někdy mají jazyky ergativní morfologii (pádové tvary), ale syntakticky se chovají jako nominativ‑akuzativní (např. v pořadí slov nebo ve vztazích na úrovni větné struktury).

Důsledky pro jiné konstrukce

Ergativita ovlivňuje i další jevy:

• Antipassiv: v ergativních jazycích existuje často protějšek „antipassivní“ konstrukce, která „odstraňuje“ ergativní značení a redukuje nebo demotivuje objekt, což má podobnou funkci jako v nominativních jazycích pasiv.
• Relativizace a kontrola: pravidla, podle nichž lze relativizovat nebo řídit referenty (např. kdo řídí infinitiv), se mohou lišit a často upřednostňují absolutivní argument.

Příklady jazyků

Mezi jazyky s ergativně‑absolutivním prvkem patří například baskičtina, gruzínština, různé jazyky z rodiny mayština a některé tibetské jazyky včetně tibetštiny. Ergativní rysy se nicméně objevují i v jiných částech světa — např. v mnoha domorodých jazycích Austrálie, v některých jazycích Jižní Ameriky a v různých kavkazských jazycích.

Krátké shrnutí

Ergativně‑absolutivní systém představuje alternativní logiku vyjadřování shody a pádového označení: místo toho, aby byl subjekt vždy označen jedním tvarem (nominativ), jsou v ergativních jazycích spojeny formy subjektu nepřechodného slovesa a objektu přechodného slovesa (absolutiv), zatímco agent přechodného slovesa dostává zvláštní ergativní označení. V praxi se to může projevovat různě — od čistě pádových značek až po hluboké rozdíly v syntaxi.

Pro další čtení nebo srovnání s nominativně‑akuzativním systémem viz také úvodní zmínku o angličtině a o termínech vztahujících se k tranzitivitě: tranzitivního slovesa, intranzitivního slovesa v nominativu a akuzativu.