EDVAC (Electronic Discrete Variable Automatic Computer) byl jedním z prvních elektronických počítačů. Na rozdíl od předchozího počítače ENIAC pracoval EDVAC ve dvojkové soustavě a dokázal ukládat programy.

Funkčně byl EDVAC binární sériový počítač s automatickým sčítáním, odčítáním, násobením, programovaným dělením a automatickou kontrolou s kapacitou 1 000 44bitových slov. Průměrná doba sčítání v EDVAC byla 864 mikrosekund a průměrná doba násobení 2 900 mikrosekund.

V roce 1960 byl EDVAC v provozu více než 20 hodin denně a bezchybný provoz trval v průměru osm hodin. EDVAC pracoval až do roku 1961, kdy byl nahrazen systémem BRLESC. Během svého provozu se ukázal být na svou dobu spolehlivým a produktivním.

Historie vzniku

EDVAC vznikl jako pokračování projektu ENIAC. Hlavními iniciátory byli J. Presper Eckert a John Mauchly z Moore School of Electrical Engineering, přičemž koncept ukládání programu do paměti zásadně popularizoval a formalizoval John von Neumann ve svém známém dokumentu „First Draft of a Report on the EDVAC“ (1945). Vývoj a stavba probíhaly v závěru 40. let 20. století a po dokončení byl počítač instalován v Ballistic Research Laboratory (BRL) v Aberdeen, Maryland, kde sloužil převážně armádním výpočtům a balistickým analýzám.

Princip a architektura

EDVAC byl typickým představitelem rané verze tzv. von Neumannovy architektury: instrukce i data byly uloženy ve stejné paměti, což umožnilo programy měnit během jejich provádění. Architektura měla tyto charakteristiky:

  • binární reprezentace dat (dvojková soustava),
  • seriové provedení aritmetických operací (bit po bitu),
  • paměť založená na mercury delay lines (zpožďovací linky s rtutí), která poskytovala 1 000 slov po 44 bitech,
  • programové dělení (dělení prováděno jako řízená sekvence kroků, nikoli hardwarově v jediném cyklu),
  • řízení toku programu pomocí instrukcí uložených v paměti.

Díky ukládání programu v paměti byla práce s algoritmy mnohem flexibilnější než u předchozích strojů, které vyžadovaly ruční přepojování nebo přeprogramování kabeláží.

Technické parametry a provozní vlastnosti

  • Paměť: 1 000 slov × 44 bitů (mercury delay lines)
  • Aritmetika: binární, sériové operace
  • Časy operací: sčítání ~864 μs, násobení ~2 900 μs (uváděné průměrné hodnoty)
  • Spolehlivost: v 60. letech dosahoval EDVAC provozu více než 20 hodin denně s průměrným bezchybným intervalem cca 8 hodin
  • Hardware: stroj využíval elektronky (vakumové trubice) a další diskrétní součástky – typicky se jednalo o řádově tisíce elektronkových prvků, což bylo běžné u počítačů té doby
  • Vstupy/výstupy: běžně přes systém děrných štítků, tiskárny a další periferie dostupné v armádních laboratořích té doby

Provoz, nasazení a dědictví

EDVAC sloužil převážně pro vojenské a výzkumné výpočty, zejména balistické tabulky a simulace. Byl v provozu po řadu let a až do nástupu modernějších systémů byl považován za spolehlivý a výkonný nástroj své doby. V roce 1961 jej v BRL nahradil výkonnější systém BRLESC, což bylo běžné – první generace elektronických počítačů byla rychle překonávána novými technologiemi.

Význam EDVAC přesahuje jeho konkrétní technické parametry: stroj byl jedním z prvních praktických realizací myšlenky ukládání programu do paměti a přispěl k ustálení základních principů moderní počítačové architektury. Návrhy a zkušenosti z EDVACu ovlivnily další generace počítačů v 50. a 60. letech.

Krátké srovnání s ENIAC

  • ENIAC: desítky tisíc elektronek, desítky tun, programování přepojováním kabelů a přepínačů.
  • EDVAC: binární systém, ukládání programů do paměti, kompaktnější a flexibilnější práce s programy, menší proporce sériové aritmetiky, ale zásadní krok k moderní architektuře počítačů.

EDVAC tak zůstává v dějinách informatiky klíčovým mezníkem: přechodem od jedinečných, ručně přepojovaných kalkulačních strojů k univerzálním programovatelným počítačům podle principu, který je základem většiny dnešních počítačů.