Parmské vévodství (1545–1859): vznik, vláda rodů Farnese a Bourbonů

Parmské vévodství (1545–1859): historie vzniku, vláda rodů Farnese a Bourbonů, dědictví a zánik při italském sjednocení — památky, politika a dynastické intriky.

Parmské vévodství vzniklo v roce 1545 z části Milánského vévodství jižně od řeky Pád, kterou v roce 1512 získal církevní stát. Tato území s centrem ve městě Parma byla dána v léno nemanželskému synovi papeže Pavla III., Pieru Luigimu Farnese. Stát původně ovládal rod Farnese, než nakonec dědictvím připadl rodu Bourbonů. Po vzniku italského státu v roce 1859 bylo vévodství zrušeno. Do roku 1806 bylo také státem Svaté říše římské a mělo různé vazby na sousední Toskánské velkovévodství.

Vznik a postavení v Evropě

Parmské vévodství vzniklo jako relativně malé, ale geograficky strategické území v oblasti mezi Pádem a Apeninami. Jako léno papežského státu bylo politicky i dynasticky svázáno s římskou kurii a evropskými mocnostmi. Formálně zůstalo součástí Svaté říše římské až do jejího zániku v roce 1806, avšak ve skutečnosti jeho nezávislost byla často limitována tlakem větších sousedů — Španělska, Francie a později Rakouska.

Farnese — období konsolidace a kulturního rozkvětu

Rod Farnese vládl vévodství od jeho založení. Prvním vládcem byl právě Pier Luigi Farnese. Za Farnese dosáhlo město Parma mimořádného kulturního i architektonického rozvoje; vévodové byli známí mecenáši umění a stavebníků. Mezi pozoruhodné památky patří například paláce a divadla, které Farnese nechali postavit či rozšířit, včetně známého Teatro Farnese v komplexu Pilotta.

Vláda Farnese byla zaměřena na upevnění vnitřní správy, rozvoj zemědělství a řemesel (zejména textilního průmyslu a výroby hedvábí) a na podporu místních měst. Díky příznivému zeměpisnému postavení se území stalo i centrem obchodu mezi Toskánskem, Lombardií a Pádskou nížinou.

Přechod na Bourbony a 18. století

Po vymření mužské větve Farnese v roce 1731 připadlo vévodství rodu Bourbonů (přes dynastické nároky a smluvní ujednání). Do období vlády Bourbonů tak vstoupilo vévodství jako část širšího systému španělsko‑francouzských dynastických zájmů v Itálii. Bourbonská vláda pokračovala v mecenátu a udržovala dvorský život, zároveň ale čelila rostoucímu vlivu Velkých mocností a opakovaným diplomatickým přehodnocením osudu malých italských států.

Napoleonské bouření a restaurování

Během revolučních a napoleonských válek na počátku 19. století prošlo Parmensko obdobím okupací, změn hranic a administrativních reforem. Konec Svaté říše římské v roce 1806 a následné napoleonské přerozdělení Evropy vedly k dočasnému zániku starých pořádků. Po napoleonském pádu rozhodl Vídeňský kongres (1814–1815) o uspořádání Itálie — pro Parmu to znamenalo zvláštní řešení: vévodství bylo po válkách uděleno jako osobní držba arcivévodkyni Marie Ludovice (Marie Luisa), manželce Napoleona, která zde vládlа jako soukromá panovnice až do své smrti v roce 1847. Po ní se opět na čas vrátili Bourboni.

Správa, společnost a ekonomika

Výkonnou moc ve vévodství držel dvůr a centrální úřady, které postupně prosazovaly modernější formy správy a právního pořádku přizpůsobené dobovým trendům. Společnost byla tradičně členěna na šlechtu, měšťanstvo a venkovské obyvatelstvo; v 18. a 19. století rostl význam městských vrstev, úřednictva a podnikání.

Z hospodářského hlediska hrálo důležitou roli zemědělství (produkce obilí, chov dobytka), vinařství a potravinářství. Region je rodištěm a centrem výroby některých světově proslulých produktů jako Parmigiano‑Reggiano a Prosciutto di Parma, které formovaly místní ekonomiku a obchodní vazby.

Kultura a dědictví

Parmské vévodství zanechalo bohaté kulturní dědictví: architektura, výtvarné umění, hudba a divadelní tradice. Farnese i následníci podporovali malíře, sochaře a architekty; do Parmy mířili tvůrci, kteří přispěli k výzdobě kostelů, paláců a městského uspořádání. Divadelní a hudební život města byl živý — Parma se postupně etablovala jako důležité kulturní centrum v severní Itálii.

Zánik vévodství a začlenění do sjednocené Itálie

Politické otřesy druhé poloviny 19. století a proces italského sjednocování znamenaly konec tradičních malých panství. Války za nezávislost a diplomatické změny vedly roku 1859 k pádu posledních restaurovaných režimů v Parmě; po plebiscitu bylo vévodství připojeno k Království Sardinie a následně začleněno do vznikajícího jednotného italského státu (vyhlášení Království Itálie 1861). Oficiální zrušení vévodství a začlenění do moderního národního celku znamenalo konec dvousetleté dynastické éry v regionu.

Význam v dějinách

I když bylo Parmské vévodství územně malé, hrálo významnou roli jako kulturní a politický aktér mezi většími mocnostmi Itálie. Jeho dědictví je dnes patrné v památkách, gastronomii a místních institucích, které připomínají dobu Farnese i pozdějších vlád.

Otázky a odpovědi

Otázka: Kdy vzniklo Parmské vévodství a jaký byl jeho původ?

Otázka: Komu a kdy bylo parmské vévodství uděleno v léno?

Otázka: Kdo vévodství parmskému původně vládl a kdo se nakonec o vládu přihlásil?

Otázka: Kdy bylo vévodství zrušeno a proč?

Otázka: Jaké bylo postavení parmského vévodství ve Svaté říši římské?

Otázka: Mělo Parmské vévodství nějakou spojitost s Toskánským velkovévodstvím?

Otázka: Jaké bylo hlavní město Parmského vévodství?

Hledání podle dopisu