Testování SARS‑CoV‑2 (COVID‑19): typy testů, přesnost a význam

Testování SARS‑CoV‑2: přehled typů testů, jejich přesnosti a významu pro určení úmrtnosti a stádní imunity — zjistěte, co testy opravdu ukazují.

Testování COVID-19 může pomoci odhalit virus SARS-CoV-2. Existují dva základní typy testů: jeden dokáže najít přítomnost samotného viru (přímé testy) a druhý detekuje protilátky vytvořené v reakci na infekci (sérologické testy).

Typy testů a jak fungují

• Molekulární testy (RT‑PCR) – hledají genetický materiál viru v materiálu z dýchacích cest (nasofaryngeální výtěr, orofaryngeální výtěr, sliny). Jsou velmi specifické a považují se za „zlatý standard“ pro diagnostiku akutní infekce. Citlivost závisí na době odebrání vzorku a kvalitě odběru.
• Antigenní testy – detekují virové proteiny. Jsou rychlé a levnější než PCR, často použitelné při screeningu, ale obecně méně citlivé, zejména u lidí s nízkou virovou náložou nebo bez příznaků.
• Sérologické testy (protilátky) – hledají protilátky (např. IgM, IgG) v krvi, které se vytvoří po prodělané infekci nebo po očkování. Nepoužívají se k diagnostice akutní infekce, protože protilátky se objevují až po několika dnech až týdnech od nástupu nemoci.

Přesnost: citlivost, specificita a co to znamená

• Citlivost (senzitivita) popisuje schopnost testu správně odhalit nakažené osoby. Nízká citlivost znamená riziko falešně negativních výsledků.
• Specificita udává schopnost testu správně vyloučit nenakažené osoby. Nízká specificita vede k falešně pozitivním výsledkům.
• Výsledek je třeba interpretovat spolu s klinickou situací a pravděpodobností expozice. Například u nízké prevalence může i test s vysokou specificitou dát relativně více falešných pozitiv.

Kdy testy mohou chybovat

• U molekulárních testů mohou nastat falešně negativní výsledky při nesprávném odběru vzorku, příliš brzkém nebo pozdním odběru (příliš nízká virová nálož) nebo technických problémech.
• Antigenní testy jsou méně citlivé u asymptomatických osob a v časných nebo pozdních fázích infekce.
• Sérologické testy mohou být negativní v prvních 1–2 týdnech po nástupu příznaků a protilátky mohou časem klesat; některé testy rovněž mohou částečně reagovat na protilátky proti jiným koronavirům (křížová reaktivita), i když moderní testy jsou navrženy tak, aby to minimalizovaly.

Co výsledky znamenají v praxi

• Pozitivní PCR: obvykle indikuje aktivní infekci. Osoba by měla dodržovat izolaci a postupy kontaktování.
• Negativní PCR: neznamená absolutní jistotu, že není infekce — záleží na době odběru a kvalitě vzorku. Při vysokém podezření je vhodné test opakovat.
• Pozitivní antigenní test: často se doporučuje potvrzení PCR u asymptomatických osob nebo v situacích s vážnými důsledky.
• Sérologie (pozitivní protilátky): svědčí o předchozí expozici nebo očkování. Nepotvrdí spolehlivě, že osoba nemůže být znovu infikována — imunitní ochrana závisí i na buněčné (T‑buněčné) imunitě, kterou běžné testy nevyšetří.

Testování a veřejné zdraví: úmrtnost a stádní imunita

Z výsledků testů lze odhadovat míru úmrtnosti na onemocnění a úroveň stádní imunity v populaci. Je ale důležité rozlišovat:

• CFR (case fatality rate) – podíl úmrtí mezi potvrzenými případy; závisí na tom, kolik případů je vůbec testováno a detekováno.
• IFR (infection fatality rate) – podíl úmrtí mezi všemi infikovanými (včetně nediagnostikovaných); jeho odhad vyžaduje rozumný odhad skutečného počtu infikovaných (např. pomocí reprezentativního sérologického screeningu).

Odhady mohou být zkreslené kvůli omezenému testování, selekci testovaných skupin, časovému posunu mezi infekcí a úmrtím a postupnému úbytku protilátek v populaci.

Omezení a neznámé

• Doba trvání imunity po prodělané nákaze není zcela jasná; imunita může slábnout a záleží i na typu imunitní odpovědi (protilátky vs buněčná imunita).
• Po očkování se v sérologii mohou objevit protilátky proti specifickým virovým antigenům (např. spike protein). Některé testy nemusejí rozlišit protilátky po infekci od protilátek po vakcíně.
• Ne všechny země měly na počátku pandemie dostatečné kapacity pro testování — například v březnu 2020 v mnoha zemích chyběly spolehlivé údaje o rozsahu šíření viru.

Praktické doporučení

• Testujte se při příznacích kompatibilních s COVID‑19 nebo po významném kontaktu s potvrzeným případem.
• Pro diagnostiku akutní infekce preferujte PCR; antigenní testy lze použít pro rychlý screening, ale negativní výsledek u podezření na infekci opakujte nebo potvrďte PCR.
• Sérologii využívejte k odhadu předchozí expozice nebo v epidemiologických studiích — nepoužívá se k rozhodnutí o izolaci při akutních potížích.
• Řiďte se místními doporučeními veřejného zdraví ohledně karantény, očkování a opakování testů.

V souhrnu: testování je klíčové pro řízení pandemie, ale výsledky je třeba vždy interpretovat v kontextu typu testu, načasování odběru, klinického obrazu a epidemiologické situace. I přes pokroky v testování stále existují omezení a neznámé týkající se délky a kvality imunitní ochrany.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to testování COVID-19?

Otázka: Jaké jsou dva typy testů COVID-19?

Otázka: Co lze zjistit z výsledků testů COVID-19?

Otázka: Je známo, jak dlouho trvá imunita proti COVID-19?

Otázka: Jaký je stav spolehlivých údajů o přípravku COVID-19 v březnu 2020?

Otázka: K čemu se při testování COVID-19 používá PCR?

Otázka: Jaký je další typ testu COVID-19?

Hledání podle dopisu