Volská hora (čínsky: 牛山 Niú Shān) je podobenství čínského filozofa Mencia, které používá obraz krajiny k vysvětlení lidské přirozenosti. V jeho době byla tato hora ve velmi špatném stavu a každý znal její podobu; Mencius ji využívá jako metaforu, aby ukázal, jak prostředí ovlivňuje to, co považujeme za "přirozené".

Mencius řekl: "Lesy na Volské hoře byly kdysi krásné! Vzhledem k tomu, že se nacházel na okraji velké země, byl napadán sekerami a sekeromlaty, a jak by pak mohl zůstat krásný? Osvěžující denní a noční větry a vlhkost, kterou dodával déšť a mlha, nepřestávaly dávat vzniknout výhonkům vegetace. Opakovaně se zde však pásly krávy a ovce, a proto zůstával zpustlý. Lidé pozorují její pustý stav a domnívají se, že nikdy neměla žádné dobré zdroje. Jak by však takový stav mohl odpovídat skutečné povaze této hory?" - Mencius, 6A:8

Výklad podobenství

Mencius pomocí obrazu Volské hory tvrdí, že lidská přirozenost je v jádru dobrá, podobně jako hora byla původně porostlá a plná života. Zkažení či "špatnost" lidí podle něj není vrozené zlo, ale následek špatného zacházení a nevhodného prostředí — stejně jako pastviny a lesy, které byly zdevastovány opakovaným pasením a kácením. Lidé proto mohou vypadat nemravně nebo bezcenně, ale to neznamená, že by jejich původní povaha byla špatná.

Důsledky pro výchovu a politiku

  • Výchova a péče: Mencius zdůrazňuje, že správnou odpovědí je ochrana, péče a výchova od narození — "pěstování výhonků" morálních citů, nikoli tvrdé tresty.
  • Odmítnutí pouhých trestů: Tresty podle něj problém nevyléčí, protože neřeší kořen (rozvíjení morálních sklonů), pouze potlačují následky.
  • Role státu a vůdců: Mencius považuje za důležité, aby vládci vytvářeli prostředí, které podporuje ctnost: spravedlivé zákony, příklad osobní morálky a péče o lid.

Souvislost s dalšími myšlenkami Mencia

Podobenství koresponduje s jeho známým učením o čtyřech počátcích (soustrast, stud hanby, pocit správného a nesprávného, touha po slušném chování), které považuje za základní sklony lidské přirozenosti, jež je třeba kultivovat. Mencius věřil, že pokud se tyto "výhonky" rozvíjejí v dobrém prostředí, člověk se stane ctnostným.

Alternativní pohledy a kritika

Proti Menciovi stojí např. Xunzi, jiný konfuciánský myslitel, který zastával opačný názor: že lidská přirozenost je spíše nakloněna sobeckým sklonům a musí být napravena pomocí rituálů, zákonů a přísné výchovy. Kritici Menciova optimismu poukazují, že některé škodlivé sklony jsou hluboce zakořeněné a vyžadují pevnější opatření než jen laskavé pěstování. Debata mezi těmito postoji zůstává jednou z klíčových v konfuciánské etice.

Závěr

Podobenství o Volské hoře je stručným, ale výmluvným obrazem Menciova přesvědčení, že lidské ctnosti je třeba pěstovat a chránit. Namísto toho, aby společnost spoléhala převážně na tresty, měla by vytvářet prostředí a instituty, které podporují přirozené sklony k dobru. Tento názor má dodnes vliv na diskuse o výchově, etice a veřejné politice.