Max Planck
Max Karl Ernst Ludwig Planck (23. dubna 1858, Kiel - 4. října 1947, Göttingen) byl německý fyzik. Objevil kvantovou mechaniku. Získal Nobelovu cenu za fyziku.
Život
Planck pocházel ze staromódní, inteligentní rodiny. Jeho pradědeček a dědeček byli profesory teologie v Göttingenu, otec byl profesorem práv v Kielu a Mnichově a strýc z otcovy strany byl soudcem.
Planck se narodil v holštýnském Kielu Johannu Juliu Wilhelmu Planckovi a jeho druhé ženě Emmě Patzigové. Byl pokřtěn jménem Karl Ernst Ludwig Marx Planck; z jeho křestních jmen bylo jako primární uvedeno Marx (dnes již nepoužívaná varianta jména Markus nebo možná jen chyba pro Max, což je ve skutečnosti zkratka jména Maximilian). V deseti letech se však podepsal jménem Max a to používal po zbytek života.
Byl šestým dítětem v rodině, ačkoli dva z jeho sourozenců pocházeli z otcova prvního manželství. Mezi jeho nejranější vzpomínky patří pochod pruských a rakouských vojsk do Kielu během prusko-dánské války v roce 1864. V roce 1867 se rodina přestěhovala do Mnichova a Planck nastoupil na Maximiliánské gymnázium, kde se dostal pod vedení matematika Hermanna Müllera, který se o mladíka zajímal a učil ho kromě matematiky také astronomii a mechaniku. Právě od Müllera se Planck poprvé dozvěděl o principu zachování energie. Planck odmaturoval brzy, v 17 letech. Tak se Planck poprvé dostal do kontaktu s oborem fyziky.
Podpis Maxe Plancka v deseti letech.
