Bodovací systémy Formule 1: historie, změny a kuriózní případy

Bodovací systémy Formule 1: historie, zásadní změny a kuriózní případy (Senna vs. Prost). Jak systém ovlivnil šampiony.

Jedná se o bodovací systém mistrovství světa formule 1, který používá Mezinárodní automobilová federace (FIA). FIA používá tento systém pro rozhodování o mistrovství světa jezdců a konstruktérů od sezóny 1950. Šampionát získají jezdec a konstruktér (výrobce vozu nebo tým), kteří v průběhu sezóny nasbírají nejvíce bodů podle platného bodovacího klíče.

Krátká historie a hlavní změny

Bodovací systémy ve Formuli 1 se v průběhu dekád opakovaně měnily. V prvních letech mistrovství (1950.–1959) se kromě bodů za umístění uděloval navíc jeden bod jezdci (a od roku 1958 také týmu), který zajel nejrychlejší kolo. V dalších letech docházelo k úpravám počtu bodovaných pozic, hodnot bodů za jednotlivá umístění a také k pravidlům, kolik výsledků ze sezóny se do konečného pořadí započítává.

Po mnoho sezón se do konečného pořadí nezapočítávaly všechny závody – počítal se pouze určitý počet nejlepších výsledků každého jezdce. To vedlo k několika kuriózním situacím, kdy jezdec měl vyšší součet nasbíraných bodů během sezóny, ale kvůli pravidlu „nejlepších výsledků“ titul získal jiný jezdec. Typickým příkladem je rok 1988.

Kuriózní případ: 1988 – Prost vs Senna

V roce 1988 jely dvě hvězdy týmu McLaren – Alain Prost a Ayrton Senna. V sezóně se jelo 16 závodů, ale do šampionátu se započítávalo pouze 11 nejlepších výsledků. Prost vyhrál sedm závodů a sedmkrát byl druhý; celkově nasbíral 105 bodů, avšak po uplatnění pravidla „nejlepších 11 výsledků“ mu do konečného pořadí bylo započítáno pouze 87 bodů. Senna vyhrál osm závodů a třikrát byl druhý; celkem měl 94 bodů a do šampionátu se mu započítalo 90 bodů. Výsledkem bylo kuriózní vyústění: Prost měl vyšší součet bodů za všechny závody, ale podle započítaných výsledků získal titul Senna.

Přechod na započítávání všech výsledků a pozdější změny

Postupné změny v pravidlech vyústily v roce 1991 v pravidle, kdy se začaly do šampionátu počítat všechny výsledky sezóny (tedy bez vyřazování některých výsledků). To odstranilo jednu velkou příčinu nenadálých výsledků typu 1988. Během dalších let FIA upravovala počet bodovaných míst a hodnoty bodů, aby lépe reflektovala rostoucí pole a konkurenci.

V roce 2010 byl zaveden dosud používaný zásadní systém, jehož cílem bylo umožnit bodovat více týmům a jezdcům a lépe odlišit rozdíly mezi výkony. Tento systém výrazně rozšířil počet bodovaných pozic a změnil rozložení bodů mezi prvními místy.

Současný systém (stav od 2010)

Současný bodovací systém (zavedený pro sezónu 2010) boduje první deset jezdců v pořadí 25–18–15–12–10–8–6–4–2–1. Body pro konstruktéry jsou součtem bodů obou jejich jezdců získaných v závodě. Tento systém umožňuje širšímu spektru týmů a jezdců získat body a zvyšuje konkurenci v dolních patrech výsledkové listiny.

Od sezóny 2019 byl také znovu zaveden bod za nejrychlejší kolo v závodě, avšak tento bod připadá pouze jezdci, který zajede nejrychlejší kolo a současně dokončí závod v top 10.

Další pravidla a rozhodování při nerozhodném počtu bodů

Pokud mají dva nebo více jezdců (nebo týmů) po konci sezóny stejný počet bodů, rozhoduje o pořadí tzv. countback – porovnává se počet vítězství, potom počet druhých míst, třetích míst atd., dokud se nerozhodne. Toto pravidlo se používá jak u šampionátu jezdců, tak u šampionátu konstruktérů.

Příklady dominance v různých obdobích

• Jim Clark – v éře, kdy bylo bodování jiné, patřily jeho sezony 1963 a 1965 mezi nejdominantnější. V obou sezónách Clark nasbíral maximálně 54 bodů (tehdejší bodovací systém odměňoval vítězství větším počtem bodů než další umístění a Clark tehdy vyhrál šest závodů).
• Michael Schumacher – v sezóně 2002 dokázal Schumacher završit sezonu mimořádnou konzistencí: umístil se na stupních vítězů v každém závodě a nasbíral 144 z maximálních 170 bodů podle tehdejšího systému.
• Konstruktérská dominance: jedním z nejsilnějších výkonů v moderní době představil McLaren v sezoně 1988, kdy tým získal 199 z maximálně možných 240 bodů (při opakovaných 1.–2. umístěních obou jezdců v sezóně). Podobně v sezoně 2002 dominovalo Ferrari, které získalo 221 bodů a skončilo výrazně před druhým týmem.

Závěr

Bodovací systémy Formule 1 se vyvíjely s cílem udržet soutěž zajímavou, spravedlivou a odpovídající rostoucímu počtu závodníků a týmů. Změny měly dopad jak na strategii jezdců a týmů během sezóny (např. volba, které závody „stát za to vyhrát“), tak na historické srovnávání výkonů napříč různými epochami. Pochopení kontextu (jaký systém v daném roce platil) je proto klíčové při hodnocení „dominance“ či rekordů z minulosti.

Otázky a odpovědi

Otázka: Jaký je systém bodování mistrovství světa formule 1?

Otázka: Jak se dříve udělovaly body v 50. letech 20. století?

Otázka: Co způsobilo neobvyklý výsledek v roce 1988?

Otázka: Kdy byl zaveden nový systém započítávání všech závodů?

Otázka: Jaké změny byly provedeny v sezóně 2010?

Otázka: Kdo je považován za nejdominantnějšího šampiona jezdců z hlediska získaných bodů?

Otázka: Kdo v poslední době nejvíce dominoval v šampionátu konstruktérů?

Hledání podle dopisu