Georg Leo von Caprivi, později Georg Leo Graf von Caprivi de Caprara de Montecuccoli (anglicky: Count George Leo of Caprivi, Caprara, and Montecuccoli), (24. února 1831 - 6. února 1899) byl německý generálmajor a politik, který nastoupil po Ottovi von Bismarckovi na post německého kancléře. Caprivi byl německým kancléřem od března 1890 do října 1894.
Leo von Caprivi
Životopis
Caprivi se narodil v berlínském Charlottenburgu v rodině italského a slovinského původu, v roce 1849 vstoupil do armády a v roce 1866 bojoval v prusko-rakouské válce a v roce 1870 ve francouzsko-pruské válce.
Měl rád Bismarcka a jednou řekl: "Který osel by se odvážil nastoupit po Bismarckovi?". Císař Vilém II. se s Bismarckem dohadoval o změnách ve vládě. V únoru 1890 císař řekl Capriviovi, aby se vrátil do Berlína. Caprivimu bylo řečeno, že převezme vládu po Bismarckovi, pokud Bismarck neudělá to, co císař chce. Caprivi se stal kancléřem 18. března 1890.
Capriviho vláda byla přátelštější k sociálním demokratům a ke Spojenému království. Zanzibarská smlouva z července 1890 znamenala, že Německo předalo Británii kontrolu nad Zanzibarem, ostrovem poblíž německé východní Afriky, výměnou za ostrov Helgoland v Severním moři . K německé jihozápadní Africe bylo také připojeno pásmo Caprivi. Jedná se o úzký pruh země, který spojuje německou jihozápadní Afriku (nyní se nazývá Namibie), s řekou Zambezi.
V roce 1892 Caprivi odstoupil z funkce pruského ministerského předsedy a nahradil ho hrabě Botho zu Eulenburg. Prusko bylo v Německé říši natolik mocné, že mít různé osoby jako říšského kancléře a ministerského prezidenta ztěžovalo řízení země. V roce 1894 byli Caprivi i Eulenburg odvoláni a obě funkce převzal princ Chlodvík z Hohenlohe-Schillingsfürst.