Leopold III. (narozen jako Léopold Philippe Charles Albert Meinrad Hubertus Marie Miguel; 3. listopadu 1901 – 25. září 1983) byl belgickým králem v letech 1934 až 1951. Po jeho abdikaci se králem stal jeho syn Baudouinu.

Leopold III. nastoupil na belgický trůn 23. února 1934 po smrti svého otce, krále Alberta I. Do dějin vstoupil především svou rolí během druhé světové války, kdy se Belgie ocitla pod německou okupací. Po kapitulaci belgické armády v květnu 1940 zůstal v zemi, zatímco vláda odešla do exilu. Tento krok vyvolal dlouhodobé spory o to, zda jednal v souladu se zájmy státu.

Vláda a druhá světová válka

Leopold III. byl od začátku své vlády konfrontován s napjatou mezinárodní situací. Před válkou se Belgie snažila udržet neutralitu, ale německý útok v roce 1940 tuto strategii zmařil. Král se rozhodl zůstat se svými vojáky a po porážce belgické armády se dostal pod dohled okupačních úřadů. Právě toto rozhodnutí se později stalo hlavním předmětem tzv. královské otázky, tedy sporu o to, zda může po válce znovu vykonávat panovnické pravomoci.

Válečné a poválečné období silně poznamenalo jeho vztah s veřejností i politickými stranami. Zatímco část obyvatelstva považovala jeho chování za vlastenecké a statečné, jiní mu vyčítali přílišnou vstřícnost vůči Němcům a nedostatečnou spolupráci s exilovou vládou.

Královská otázka a abdikace

Po osvobození Belgie se Leopold III. nemohl okamžitě vrátit k plnému výkonu svých pravomocí. Spor o jeho další osud vedl k politickému napětí a veřejným protestům. V roce 1950 se konalo referendum, které ukázalo rozdělenou společnost: zatímco v některých částech země měl stále silnou podporu, zejména ve Valonsku byla opozice vůči jeho návratu velmi výrazná.

Rostoucí napětí nakonec vedlo k tomu, že Leopold III. v roce 1951 abdikoval ve prospěch svého syna Baudouina. Tím skončila jedna z nejdiskutovanějších kapitol moderních belgických dějin.

Osobní život a odkaz

Leopold III. byl znám jako vzdělaný a zdrženlivý panovník se zájmem o přírodu, vědu a cestování. Jeho vláda je dodnes hodnocena rozporuplně: někteří historikové zdůrazňují jeho snahu chránit stát v mimořádně těžké situaci, jiní poukazují na politické a morální důsledky jeho rozhodnutí během okupace.

Zemřel 25. září 1983 v Bruselu. Jeho život a vláda zůstávají významnou součástí belgické historie i tématem odborných debat o roli monarchie v době válek a krizí.