Leopold III. Belgický: král Belgie v letech 1934–1951
Poznejte život a vládu Leopolda III., belgického krále v letech 1934–1951, jehož osud ovlivnila válka, abdikace i nástup syna Baudouina.
Leopold III. (narozen jako Léopold Philippe Charles Albert Meinrad Hubertus Marie Miguel; 3. listopadu 1901 – 25. září 1983) byl belgickým králem v letech 1934 až 1951. Po jeho abdikaci se králem stal jeho syn Baudouinu.
Leopold III. nastoupil na belgický trůn 23. února 1934 po smrti svého otce, krále Alberta I. Do dějin vstoupil především svou rolí během druhé světové války, kdy se Belgie ocitla pod německou okupací. Po kapitulaci belgické armády v květnu 1940 zůstal v zemi, zatímco vláda odešla do exilu. Tento krok vyvolal dlouhodobé spory o to, zda jednal v souladu se zájmy státu.
Vláda a druhá světová válka
Leopold III. byl od začátku své vlády konfrontován s napjatou mezinárodní situací. Před válkou se Belgie snažila udržet neutralitu, ale německý útok v roce 1940 tuto strategii zmařil. Král se rozhodl zůstat se svými vojáky a po porážce belgické armády se dostal pod dohled okupačních úřadů. Právě toto rozhodnutí se později stalo hlavním předmětem tzv. královské otázky, tedy sporu o to, zda může po válce znovu vykonávat panovnické pravomoci.
Válečné a poválečné období silně poznamenalo jeho vztah s veřejností i politickými stranami. Zatímco část obyvatelstva považovala jeho chování za vlastenecké a statečné, jiní mu vyčítali přílišnou vstřícnost vůči Němcům a nedostatečnou spolupráci s exilovou vládou.
Královská otázka a abdikace
Po osvobození Belgie se Leopold III. nemohl okamžitě vrátit k plnému výkonu svých pravomocí. Spor o jeho další osud vedl k politickému napětí a veřejným protestům. V roce 1950 se konalo referendum, které ukázalo rozdělenou společnost: zatímco v některých částech země měl stále silnou podporu, zejména ve Valonsku byla opozice vůči jeho návratu velmi výrazná.
Rostoucí napětí nakonec vedlo k tomu, že Leopold III. v roce 1951 abdikoval ve prospěch svého syna Baudouina. Tím skončila jedna z nejdiskutovanějších kapitol moderních belgických dějin.
Osobní život a odkaz
Leopold III. byl znám jako vzdělaný a zdrženlivý panovník se zájmem o přírodu, vědu a cestování. Jeho vláda je dodnes hodnocena rozporuplně: někteří historikové zdůrazňují jeho snahu chránit stát v mimořádně těžké situaci, jiní poukazují na politické a morální důsledky jeho rozhodnutí během okupace.
Zemřel 25. září 1983 v Bruselu. Jeho život a vláda zůstávají významnou součástí belgické historie i tématem odborných debat o roli monarchie v době válek a krizí.
Raný život a rodina
Korunní princ Leopold bojoval jako vojín během první světové války ještě jako teenager. V roce 1915 ho otec poslal na Eton College ve Velké Británii. Po válce, v roce 1919, odešel do semináře svatého Antonína v Santa Barbaře v Kalifornii. Dne 4. listopadu 1926 se ve Stockholmu oženil se švédskou princeznou Astrid.
29. srpna 1935 jeli král a královna po klikatých úzkých silnicích poblíž své vily v Küssnacht am Rigi ve švýcarském Schwyzu na břehu Lucernského jezera. Leopold ztratil kontrolu nad vozem, který se zřítil do jezera a zabil královnu Astrid a její nenarozené čtvrté dítě.
Leopold se s Lilian Baelsovou oženil 11. září 1941 při tajném církevním obřadu. Podle belgických zákonů nebyl platný.
V roce 1944 Heinrich Himmler nařídil deportaci Leopolda do Německa. Princezna Liliane ho následujícího dne následovala pod ozbrojenou ochranou SS. Nacisté drželi rodinu od června 1944 do března 1945 v pevnosti Hirschstein v Sasku a poté v rakouském Stroblu.
Spojené státy Leopolda osvobodily počátkem května 1945. Kvůli kontroverzím ohledně jeho chování během války se Leopold III. s manželkou a dětmi nemohl vrátit do Belgie. Dalších šest let strávili v exilu v Pregny-Chambésy nedaleko Ženevy ve Švýcarsku. V roce 1944 bylo zákonodárným sborem ustanoveno regentství pod vedením jeho bratra prince Karla.
Po návratu do Belgie v roce 1950 se Leopold setkal s jednou z nejsilnějších stávek v dějinách Belgie. Země stála na pokraji občanské války. Belgické prapory byly v Liège a dalších valonských obcích nahrazeny valonskými vlajkami. Aby zabránil roztržce země a zachoval monarchii, rozhodl se Leopold 1. srpna 1950 odstoupit ve prospěch svého dvacetiletého syna Baudouina.
V důchodu se věnoval své vášni amatérského sociálního antropologa a entomologa a cestoval po světě. Vydal se například do Senegalu a s Heinrichem Harrerem zkoumal Orinoko a Amazonku.
Leopold zemřel v roce 1983 ve Woluwe-Saint-Lambert.
Královský monogram
Vyhledávání