Lawrence Oates

Oates se narodil v roce 1880 v londýnském Putney. Jeho rodiče byli William a Caroline Oatesovi. Jeho rodina byla bohatá. Již stovky let vlastnili pozemky v Gestingthorpe v Essexu. Jeho otec tam rodinu přestěhoval, když byly děti ještě malé. Měl starší sestru Lillian, která se provdala za irského zpěváka a herce. Jeho strýc byl přírodovědec a africký badatel. Oates studoval na Eton College, ale po necelých dvou letech ji opustil kvůli špatnému zdraví. Poté navštěvoval vojenskou školu v Eastbourne.

V roce 1910 se připojil k expedici Roberta Falcona Scotta na jižní pól. Byl vybrán, protože pracoval s koňmi. Staral se o devatenáct poníků, kteří táhli saně s potravinami na cestu. Scott pak vybral Oatese do pětičlenného týmu, který měl urazit poslední vzdálenost k pólu.

Kapitán Scott, kapitán Oates a 14 dalších lidí opustili základní tábor 1. listopadu 1911. Během cesty dlouhé 895 mil (1 440 km) poslal Scott některé členy posádky v týmech zpět. Dne 4. ledna 1912 zůstal pouze pětičlenný tým se Scottem a Oatesem, který měl ujít posledních 167 mil (269 km) k pólu.

18. ledna 1912 dosáhli pólu. Zjistili, že je předběhl norský badatel Roald Amundsen se svým týmem, který byl na pólu první. Uvnitř stanu byl Amundsenův vzkaz, že jižního pólu dosáhl 14. prosince 1911.

Na zpáteční cestě měl Scottův tým mnoho problémů: velmi špatné počasí, špatné zásobování potravinami, zranění způsobená pády, kurděje a omrzliny. Dne 17. února 1912 zemřel Edgar Evans na následky zranění hlavy poté, co se několik dní předtím propadl do hluboké trhliny v ledu.

Oates měl silně omrzlé nohy. Slábl rychleji než ostatní. Do svého deníku si Scott 5. března zapsal: "Oatesovy nohy jsou v mizerném stavu... Ubohý voják je téměř vyřízený." Ostatní ho nechtěli nechat za sebou. To způsobilo, že se tým vrátil pozdě. Docházely jim potraviny a palivo. Dne 15. března řekl Oates svým přátelům, že nemůže pokračovat. Požádal je, aby ho nechali jen ve spacáku, ale oni odmítli. Ten den urazil ještě několik kilometrů, ale v noci se mu přitížilo.

Když se druhý den ráno probudil, vyšel Oates ze stanu do sněhové vánice a teploty -40 °C a zemřel. Scott si do deníku zapsal: "Věděli jsme, že ubohý Oates jde na smrt, ale i když jsme se mu to snažili rozmluvit, věděli jsme, že je to čin odvážného muže a anglického gentlemana."

Scott a další dva ušli dalších 20 mil (32 km). Pak je 20. března zastavila prudká sněhová bouře. Uvězněni ve svém stanu vlivem počasí, zesláblí, promrzlí a hladoví zemřeli o devět dní později. Jejich zmrzlá těla našla pátrací skupina 12. listopadu 1912.

Oatesovo tělo se nikdy nenašlo. Poblíž místa, kde se domnívali, že zemřel, zanechala pátrací skupina hromadu kamenů a kříž. Zůstala tam tato slova: "E. G. Oates... V březnu 1912, když se vracel z pólu, šel dobrovolně na smrt ve vánici, aby se pokusil zachránit své kamarády, sužované útrapami".

Byl nalezen Oatesův spací pytel ze sobí kůže. Ten je nyní spolu s dalšími předměty z expedice uložen v muzeu Scottova polárního výzkumného ústavu v Cambridge.

Scott si do deníku zapsal, že než Oates opustil stan a šel vstříc smrti, řekl: "Právě jdu ven a možná to bude trvat nějakou dobu."