Krišnamurti
Jiddu Krišnamurti (11. května 1895 - 17. února 1986) byl řečník indického původu, který se zabýval filozofickými a duchovními tématy. Jeho kariéra měla dvě jasně odlišné etapy. V první byl žákem a nakonec vůdcem nového náboženského hnutí známého jako teosofie. Ve druhé části odmítl teosofii a každou víru s ní spojenou, když řekl: "Tvrdím, že pravda je země bez cest a nelze se k ní přiblížit žádnou cestou, žádným náboženstvím, žádnou sektou".
Teosofie
Krišnamurti se narodil v brahmánské rodině v tehdejší britské Indii. V raném mládí se v areálu sídla Teosofické společnosti v Adyaru v Madrásu (dnes Čennaí) náhodně setkal s významným okultistou a vysoce postaveným teosofem Charlesem Websterem Leadbeaterem. Následně byl vychováván Annie Besantovou a Leadbeaterem, tehdejšími vůdci Společnosti. Věřili, že je "prostředníkem" očekávaného Světového učitele. Dokud byl mladý, měla Besantová kontrolu nad jeho životem a vyhrála soudní spor o opatrovnictví Krišnamurtiho a jeho bratra.
Svoboda
V mládí se Krišnamurti zřekl teosofie a rozpustil celosvětovou organizaci (Řád hvězdy na Východě), která byla založena na její podporu. Vystoupil z různých trustů a dalších organizací, které byly spojeny s Řádem hvězdy, a z Teosofické společnosti. Peníze a majetek darovaný Řádu, mezi nimiž byl i zámek v Nizozemsku a 5 000 akrů (20 km2 ) půdy, vrátil jejich dárcům.
Od té doby se nehlásil k žádné národnosti, kastě, náboženství ani filozofii. Po zbytek života cestoval po světě a promlouval k velkým i malým skupinám i jednotlivcům. Byl autorem mnoha knih, mezi nimiž nechyběly První a poslední svoboda, Jediná revoluce a Krišnamurtiho zápisník. Mnoho jeho přednášek a diskusí bylo publikováno.
Krišnamurti nepřijímal následovníky ani uctívače. Domníval se, že vztah mezi žákem a guruem podporuje závislost a vykořisťování. Přijímal dary a finanční podporu, kterou mu lidé inspirovaní jeho dílem zdarma nabízeli, a více než půl století pokračoval v přednáškových turné a vydávání knih a přepisů přednášek.
Neustále nabádal lidi k samostatnému myšlení a vyzýval je, aby společně s ním zkoumali a diskutovali o konkrétních tématech. Mezi jeho témata patřily: psychologická revoluce, podstata mysli, meditace, zkoumání, mezilidské vztahy a dosažení změn ve společnosti. Zdůrazňoval potřebu revoluce v psychice každého člověka a zdůrazňoval, že takovou revoluci nemůže vyvolat žádný vnější subjekt, ať už náboženský, politický nebo společenský.
Jeho příznivci, kteří působí prostřednictvím neziskových nadací v Indii, Velké Británii a Spojených státech, dohlížejí na několik nezávislých škol založených na jeho názorech na vzdělávání. Pokračují v přepisu a šíření tisíců jeho přednášek, skupinových i individuálních diskusí a spisů pomocí různých mediálních formátů a jazyků.
