Slepý pokus
Slepý nebo zaslepený experiment je test nebo pokus, při kterém experimentátor neví, jakou léčbu subjekt dostane. Smyslem je zabránit zkreslení, které by jinak mohl experimentátor vnést. Pokud jsou testující i subjekt zaslepeni, jedná se o dvojitě zaslepený pokus.
Předpokládejme, že spotřebitelé mají porovnat chutě různých značek výrobku. Je zřejmé, že totožnost výrobku by měla být skryta - jinak by spotřebitelé měli tendenci dávat přednost značce, kterou znají. Podobně při testování farmaceutického léku by pacienti ani experimentátor neměli znát dávkování, které se v jednotlivých případech podává.
Opakem slepé studie je otevřená studie. Výrazy slepý (přídavné jméno) nebo oslepit (přechodné sloveso) jsou při použití v tomto významu obrazným rozšířením doslovné představy o zavázání očí.
Příklady
Slepé pokusy se začaly používat i mimo čistě vědecké prostředí. V roce 1817 komise vědců a hudebníků porovnávala stradivárky s houslemi s kytarovou konstrukcí, které vyrobil námořní inženýr François Chanot. Na oba nástroje hrál známý houslista, zatímco komise poslouchala ve vedlejší místnosti, aby se předešlo předsudkům.
Jeden z prvních textů obhajujících zaslepený přístup k experimentům obecně pochází od Clauda Bernarda z druhé poloviny 19. století, který doporučoval rozdělit každý vědecký experiment mezi teoretika, který experiment vymýšlí, a naivního (a pokud možno nevzdělaného) pozorovatele, který registruje výsledky bez znalosti testované teorie nebo hypotézy. Tento návrh ostře kontrastoval s převládajícím osvícenským postojem, že vědecké pozorování může být objektivně platné pouze tehdy, když je provádí vzdělaný a informovaný vědec.
Dvojitě slepé metody se dostaly do popředí zájmu zejména v polovině 20. století.
Příklady
Slepé pokusy se začaly používat i mimo čistě vědecké prostředí. V roce 1817 komise vědců a hudebníků porovnávala stradivárky s houslemi s kytarovou konstrukcí, které vyrobil námořní inženýr François Chanot. Na oba nástroje hrál známý houslista, zatímco komise poslouchala ve vedlejší místnosti, aby se předešlo předsudkům.
Jeden z prvních textů obhajujících zaslepený přístup k experimentům obecně pochází od Clauda Bernarda z druhé poloviny 19. století, který doporučoval rozdělit každý vědecký experiment mezi teoretika, který experiment vymýšlí, a naivního (a pokud možno nevzdělaného) pozorovatele, který registruje výsledky bez znalosti testované teorie nebo hypotézy. Tento návrh ostře kontrastoval s převládajícím osvícenským postojem, že vědecké pozorování může být objektivně platné pouze tehdy, když je provádí vzdělaný a informovaný vědec.
Dvojitě slepé metody se dostaly do popředí zájmu zejména v polovině 20. století.
Dvojitě zaslepené studie
Dvojitě zaslepený experiment popisuje obzvláště přísný způsob provádění experimentu. Snaží se eliminovat subjektivní, nerozpoznané předsudky, které v sobě nesou subjekty a vedoucí experimentu.
Při dvojitě zaslepeném experimentu účastníci ani výzkumníci nevědí, kteří účastníci patří do kontrolní a kteří do testovací skupiny. Náhodné zařazení pokusných osob do experimentální a kontrolní skupiny je klíčem k jakémukoli dvojitě slepému výzkumnému plánu. Informace o tom, kdo byli účastníci a do které skupiny patřili, uchovává třetí strana až do ukončení studie.
Metody dvojitého zaslepení lze použít v jakékoli experimentální situaci, kdy existuje možnost, že výsledky budou ovlivněny vědomou/nevědomou zaujatostí výzkumníků, účastníků nebo obou.
Dvojitě zaslepené studie
Dvojitě zaslepený experiment popisuje obzvláště přísný způsob provádění experimentu. Snaží se eliminovat subjektivní, nerozpoznané předsudky, které v sobě nesou subjekty a vedoucí experimentu.
Při dvojitě zaslepeném experimentu účastníci ani výzkumníci nevědí, kteří účastníci patří do kontrolní a kteří do testovací skupiny. Náhodné zařazení pokusných osob do experimentální a kontrolní skupiny je klíčem k jakémukoli dvojitě slepému výzkumnému plánu. Informace o tom, kdo byli účastníci a do které skupiny patřili, uchovává třetí strana až do ukončení studie.
Metody dvojitého zaslepení lze použít v jakékoli experimentální situaci, kdy existuje možnost, že výsledky budou ovlivněny vědomou/nevědomou zaujatostí výzkumníků, účastníků nebo obou.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to slepý nebo zaslepený experiment?
Odpověď: Slepý nebo zaslepený experiment je test nebo pokus, při kterém experimentátor neví, jaká léčba je subjektu podávána.
Otázka: Proč se používá slepý nebo zaslepený experiment?
Odpověď: Slepý nebo zaslepený experiment se používá, aby se zabránilo zkreslení, které by jinak mohl vnést experimentátor.
Otázka: Co je to dvojitě zaslepený pokus?
Odpověď: Dvojitě zaslepený pokus je pokus, při kterém jsou testující i subjekt zaslepeni.
Otázka: Při jakém druhu experimentu by měla být identita výrobku skryta?
Odpověď: Při pokusu, při kterém mají spotřebitelé porovnat chutě různých značek výrobku, by měla být totožnost výrobku skryta.
Otázka: Proč by měla být totožnost výrobku při experimentu porovnávání chutí skryta?
Odpověď: Totožnost výrobku by měla být v experimentu porovnávání chutí skryta, aby spotřebitelé neupřednostňovali značku, kterou znají.
Otázka: Při jakém druhu experimentu by pacienti i experimentátor neměli znát dávku, která je v každém případě podávána?
Odpověď: Při experimentu s farmaceutickými přípravky by pacienti ani experimentátor neměli znát dávkování, které se v každém případě podává.
Otázka: Co je opakem slepého pokusu?
Odpověď: Opakem slepého pokusu je otevřený pokus.
