Isabela Francouzská (1295 – 22. srpna 1358) byla anglickou královnou v manželství s anglickým králem Eduardem II. Po svém návratu do Anglie a následném svržení manžela působila jako regentkou Anglie za svého syna Eduarda III. anglického, když byl příliš mladý na to, aby vládl. Do roku 1325 byla vnímána jako tradiční královna‑konzorka; později ale získala jednu z nejhorších pověstí ze všech anglických královen, zejména kvůli obviněním z politické intriky a vztahu s Rogerem Mortimerem.

Původ a sňatek

Isabela byla dcerou francouzského krále Filipa IV. Sličného a jeho manželky Judity Navarra (Jany z Navarry). Roku 1308 se provdala za anglického krále Eduarda II., aby upevnila alianci mezi Anglií a Francií. Sňatek měl významný politický i dynastický rozměr: Isabela přinesla do anglického dvora francouzské vazby a pozice jako dcera mocného krále.

Role na anglickém dvoře a osobní konflikty

V letech po sňatku se manželství Isabely a Eduarda II. vyznačovalo rostoucími rozpory. Eduardova příznivost k oblíbeným dvořanům (zejména Piers Gavestonovi a později Hughovi Despenserovi mladšímu) vedla k napětí nejen s královnou, ale i s částí šlechty. Střety v rámci dvora a neschopnost krále zabezpečit autoritu postupně oslabila postavení Isabely i celé královské moci.

Invaze, sesazení a regentství

V roce 1325 odjela Isabela do Francie, aby vyjednávala o sporech o Gaskoňsko. Tam se spojila s anglickým vyhnancem Rogerem Mortimerem a roku 1326 podnikla invazi do Anglie. Povstání získalo širokou podporu proti Despenserům; Eduard II. byl zatčen a v lednu 1327 byl donucen abdikovat ve prospěch svého syna. Isabela poté vystupovala jako jedna z vůdčích postav regentské vlády až do roku 1330, kdy mladý Eduard III. převzal moc a Mortimera zatkl.

Po regentství a poslední roky

Po pádu Mortimera ztratila Isabela velkou část své politické moci, i když zůstala královnou-matkou. Její pozice byla v následujících letech omezená; udržovala však kontakty s francouzským dvorem a živila ambice a zájmy svých potomků. Její vztah se synem se postupně zlepšil a Isabela žila relativně stinný, avšak důstojný život až do své smrti v roce 1358.

Odkaz a hodnocení

Isabela bývá v historických pramenech vykreslována rozporuplně: současní kronikáři ji často kritizovali jako bezohlednou a politicky nestabilní, obviňovali ji z cizoložství a zrady. Moderní historikové však upozorňují na kontext středověké moci, na omezené možnosti jednání žen na vrcholu moci a na její schopnost politického jednání v extrémně složité situaci. Dnes je Isabela považována za klíčovou, byť kontroverzní, postavu anglicko‑francouzských dějin počátku 14. století.

Poznámka: Isabela zanechala významný politický odkaz skrze svého syna Eduarda III., jehož vláda ovlivnila budoucí směřování Anglie, a rovněž je předmětem četných literárních a historiografických zpracování, která její roli v událostech 1320. let stále přehodnocují.