Eleonora Kastilská (1241 – 28. listopadu 1290) byla manželkou anglického krále Eduarda I a od roku 1279 až do své smrti také hraběnkou z Ponthieu. Narodila se jako dcera kastilského krále Ferdinanda III. a jeho manželky, hraběnky z Ponthieu; její kastilský původ a příbuzenské vazby sehrály významnou roli v politickém i dynastickém kontextu 13. století.

Původ, sňatek a raný pobyt v Anglii

Eleonora se provdala za budoucího krále Eduarda 1. listopadu 1254 v klášteře Las Huelgas v Burgosu. Po svatbě přišlo do Anglie několik jejích příbuzných ze Španělska, což vyžadovalo značné výdaje z královské pokladny. Anglický král Jindřich III. vynaložil velké prostředky na jejich ubytování a postavení na dvoře, což u části anglické šlechty vyvolalo nespokojenost a zášť vůči nové královně a jejímu entourage.

Role během vnitropolitických konfliktů

Ve 40. letech 13. století vypukly v Anglii vnitřní spory známé jako druhá baronská válka (vrchol 1264–1267), když se baroni vedení Simonem de Montfortem postavili proti králi. Když došlo k bitvě u Lewes (1264), byl princ Eduard zajat, spolu s některými členy královské rodiny. Eleonora byla zadržena, přičemž byla čestně držena ve Westminsterskémpaláci a její pohyb byl omezen, ale setrvala věrná svému manželovi a politicky ho podporovala.

Křížová výprava a korunovace

V roce 1270 se manželé zúčastnili křížové výpravy vedené Ludvíkem IX. Francouzským – výprava, která bývá označována jako osmá křížová výprava. Ludvík IX. z Francie zemřel v Kartágu (u Tunisu) a Eduard a Eleonora strávili zimu na Sicílii. Poté manželé dorazili do Akkonu v Palestině, kde pobývali několik měsíců. Z Palestiny odpluli v září 1272. V prosinci téhož roku se během pobytu na Sicílii dozvěděli o úmrtí Jindřicha III.; Eduard se proto rozhodl vrátit do Anglie, kde byli on i Eleonora 19. srpna 1274 korunováni.

Hraběnkou z Ponthieu

Po smrti matky získala Eleonora v roce 1279 dědičné panství Ponthieu a od té doby užívala titul hraběnky z Ponthieu. To poskytlo anglické koruně na kontinentu strategický opěrný bod a posílilo dynastické vazby s francouzskými územími. Jako hraběnka spravovala svá panství, přijímala advokáty a podílela se na řízení majetku, případně tam vysílala své zástupce.

Rodina, osobnost a odkaz

Eleonora a Eduard měli spolu řadu dětí; několik z nich zemřelo v dětství, ale mezi přeživšími byl i jejich syn, pozdější král Eduard II. Eleonora byla považována za věrnou a oddanou manželku, často doprovázela manžela na diplomatických cestách a křížových výpravách a měla na něj značný osobní i politický vliv.

Po smrti Eleonory 28. listopadu 1290 (zemřela na venkově v Anglii) byl její pohřeb výjimečně proslaven: král Eduard nechal na trase jejího tělesného převozu z míst jejího úmrtí do Westminster Abbey postavit dvanáct pietních památek, tzv. Eleonoriných křížů, které měly označit místa, kde byla těla na noc uložena. Eleonora byla pochována v Westminster Abbey, kde její památka a manželovo veřejné projevy smutku upevnily její pozici v anglické paměti jako milované královny.

  • Životní data: 1241 – 28. listopadu 1290
  • Sňatek: 1. listopadu 1254, Las Huelgas, Burgos
  • Význam: královna Anglie (korunována 1274), hraběnka z Ponthieu (od 1279)
  • Památka: Eleonoriny kříže jako symbol manželovy pietní úcty