David Coverdale

Coverdale se narodil 22. září 1951 v Saltburn-by-the-Sea, Redcar a Cleveland, Anglie. Jeho láska k hudbě se rozvinula brzy. Kolem čtrnácti let začal profesionálně vystupovat, protože se chtěl stát zpěvákem. Tehdy si vytvořil svůj styl zpěvu. "Nemyslím si, že by se mi zlomil hlas," vysvětlil v roce 1974 pro časopis Sounds. "A tehdy jsem se poprvé naučil zpívat břichem, což zní hloupě, ale je to úplně jiné než normální hlas." Coverdale byl předtím zpěvákem místních kapel jako The Government (1968-1972); Fabulosa Brothers (1972-73).

Deep Purple (1973-1976)

V roce 1973 uviděl Coverdale v jednom z výtisků časopisu Melody Maker článek, v němž se psalo, že Deep Purple vypisují konkurz na zpěváka, který by nahradil Iana Gillana. Coverdale byl frontmanem místní skupiny The Government. V roce 1969 hráli s Deep Purple. On i kapela se tedy znali. Coverdale nejprve poslal kapele nahrávku. Poté se zúčastnil konkurzu na zpěváka. Do kapely byl přijat, dalším zpěvákem byl baskytarista Glenn Hughes.

V únoru 1974 vydali Deep Purple s Coverdalem a Hughesem své první album nazvané Burn, které 20. března 1974 získalo v USA a 1. července ve Velké Británii zlatý certifikát. V dubnu 1974 Coverdale a Deep Purple vystoupili před více než 200 000 hudebními fanoušky na festivalu California Jam. . Byla to jeho první cesta do Ameriky.

V prosinci 1974 na Burn navázal Stormbringer. Také toto album se v USA a Velké Británii umístilo na zlaté příčce. Na albu se objevily vlivy funku a sould. V červnu 1975 proto kapelu opustil kytarista Ritchie Blackmore.

Coverdale nechtěl, aby se Deep Purple rozpadli. Pomohl přesvědčit kapelu, aby pokračovala s americkým kytaristou Tommym Bolinem (z Billyho Cobhama a The James Gang). Jon Lord k tomu řekl: "David Coverdale za mnou přišel a řekl: 'Prosím, udržte kapelu pohromadě'. David mi pustil album, které Tommy natočil s Billym Cobhamem. Líbilo se nám na něm jeho hraní a pozvali jsme Tommyho na konkurz."" Kapela vydala s Bolinem jedno studiové album Come Taste the Band v roce 1975. Album bylo méně úspěšné než předchozí desky. Na konci turné v březnu 1976 Coverdale odešel v slzách. Podal výpověď. Bylo mu však řečeno, že Deep Purple se rozpadají. Nezbylo mu tedy, než kapelu opustit. Rozhodnutí o rozpuštění Deep Purple učinili Lord a Ian Paice (poslední zbývající původní členové) již nějaký čas před posledním koncertem. Lord a Paice to nikomu jinému neřekli. Rozpad byl nakonec zveřejněn v červenci 1976. Coverdale v jednom rozhovoru řekl: "Měl jsem z odchodu z kapely strach. Purple byli můj život, Purple mi dali průlom, ale přesto jsem chtěl odejít."

Sólo (1977-1978)

Po skončení Deep Purple se Coverdale vydal na sólovou dráhu. Své první album vydal v únoru 1977. Jmenovalo se White Snake. Všechny písně napsali Coverdale a kytarista Micky Moody. Coverdale o tomto albu později řekl: "Je velmi těžké vzpomínat a rozumně mluvit o prvním albu. White Snake byla v mnoha ohledech velmi uzavřená, reflexivní a nenápadná záležitost, napsaná a nahraná tak, jak to bylo v době po rozpadu Deep Purple". Přestože album nebylo úspěšné, jeho název inspiroval název Coverdaleovy budoucí kapely.

V roce 1978 Coverdale vydal své druhé sólové album Northwinds. Bylo přijato mnohem lépe než White Snake. Ještě před vydáním alba však založil novou kapelu.

Raná éra Whitesnake (1978-1982)

Po nahrání alba Northwinds Coverdale brzy založil skupinu Whitesnake. Na kytaru v ní hráli Bernie Marsden a Micky Moody. Začínala jako koncertní skupina pro Coverdaleovo první sólové album. Brzy se však vyvinula v kapelu na plný úvazek. Na začátku roku 1978 skupina vydala EP Snakebite. To bylo později přebaleno. V červnu 1978 vyšlo jako plnohodnotné album s názvem Snakebite, jehož B strana byla převzata z Coverdaleova alba Northwinds. Na dalším albu Trouble se ke Coverdalovi připojil jeho bývalý kolega z Deep Purple, klávesista Jon Lord. Na albu Whitesnake Ready an' Willing z roku 1980 se ke skupině připojil také bubeník Ian Paice. Na albu Ready an' Willing se také objevil do té doby největší hit skupiny. Byla to píseň "Fool for Your Loving". Dosáhla 13. místa v britské hitparádě a 53. místa v americkém žebříčku Billboard Hot 100. Na Ready an' Willing navázala v roce 1981 ještě úspěšnější deska Come an' Get It. V roce 1982 si Coverdale vzal volno a staral se o nemocnou dceru. Rozhodl se Whitesnake pozastavit. Když se David Coverdale vrátil, kapelu zreformoval. Poté nahráli album Saints & Sinners.

V roce 1982 podle britského heavymetalového časopisu Kerrang! Coverdale zvažován jako zpěvák skupiny Black Sabbath po odchodu Ronnieho Jamese Dia. Coverdale odmítl.

Znovuzaložení skupiny Whitesnake (1983-1991)

Whitesnake se stali velmi populární ve Velké Británii, Evropě a Asii, ale ne v Severní Americe. V roce 1984 se album Slide It In konečně dostalo do americké hitparády (dosáhlo 40. místa). Nedosáhlo však dostatečně vysoko na to, aby bylo považováno za hit. Když se Slide It In chystalo k vydání v USA, Coverdale se vypočítavě pokusil změnit zvuk a vzhled Whitesnake. Přizval k tomu Johna Sykese ze zbytků Thin Lizzy. Sykes s sebou přinesl modernější, agresivnější zvuk kytary. Měl také dobré pódiové manýry, které tomu odpovídaly. V roce 1985 začali Sykes a Coverdale pracovat na nových písních pro další album. Coverdale však brzy onemocněl vážnou infekcí dutin. Ten rok tedy nemohl nahrávat. Lékaři tvrdili, že už možná nebude schopen zpívat. Coverdale se nakonec uzdravil a v nahrávání se pokračovalo. Než však bylo nadcházející album kompletně nahráno a vydáno, Coverdale Sykese ze skupiny propustil.

V mnoha dobových rozhovorech Coverdale prohlásil, že příští album je pro Whitesnake zlomové. Pokud by nebylo úspěšné, Whitesnake by úplně rozpustil. V letech 1987 a 1988 se Whitesnake konečně stali úspěšnými v Severní Americe. Vydali multiplatinové album Whitesnake s vlastním názvem. Na jeho vzniku se podílel (u většiny písní) Sykes. Na kytaru však hrál virtuóz Adrian Vandenberg, a to jako session muzikant.

Album z roku 1987 bylo od svého vydání osmkrát platinové. Z alba zazněly hity jako "Here I Go Again" a "Is This Love". Díky němu se Whitesnake konečně stali koncertními hvězdami v Severní Americe. Po celý konec 80. a začátek 90. let, v éře "hair-bandů", Coverdale udržoval Whitesnake v chodu s velkým úspěchem. Sestava se však mnohokrát měnila.

V roce 1989 Coverdale angažoval Vandenberga, aby s ním natočil nové album Slip of the Tongue. Vandenberg je spolu s Coverdalem autorem celého alba. Měl však zraněné zápěstí. Nemohl tedy hrát na sólovou kytaru. Byl tedy angažován kolega virtuóz Steve Vai. Ten znovu nahrál většinu Vandenbergových stávajících partů a album dokončil. Po vydání bylo velmi úspěšné v Evropě i ve Spojených státech.

Následující turné, na které se Vandenberg vrátil, aby hrál společně s Vaiem, proslavilo Whitesnake jako velikána ve světě hard rocku. Album se v USA umístilo na desátém místě a dosáhlo platinového statusu. Turné pokračovalo až do konce roku 1990.

Coverdale už nechtěl být ve Whitesnake. Začalo mu vadit, čím se podle něj Whitesnake stali. Přiznává, že se do toho "zamotal". V upřímném dobovém rozhovoru to Coverdale shrnuje do jedné věty:

"Bylo to stále hlasitější a hlasitější a já také, až do bodu, kdy se musím oblékat jako "holčička" a škádlit pochybné ofiny nebo vlasy a to všechno začíná být trochu... nudné."

V roce 1990 Coverdale nazpíval a spolu s Hansem Zimmerem a Billym Idolem napsal píseň "The Last Note of Freedom" pro film Tonyho Scotta Days of Thunder.

26. září 1990, po posledním koncertu turné Slip of the Tongue v Tokiu, Coverdale Whitesnake na neurčito rozpustil. Byl unavený z podnikání obecně a trápil ho rozchod a později rozvod s Tawny Kitaen. Coverdale chtěl najít jiné životní hodnoty. Vzal si "soukromý čas na rozmyšlenou" a přemýšlel, kam směřuje jeho kariéra.

Coverdale a Page (1991-1993)

Přestávka netrvala dlouho. Na začátku jara 1991 Coverdale spolupracoval s kytaristou Jimmym Pagem ze skupiny Led Zeppelin. Oba prohlásili, že je tato spolupráce oživila na mnoha úrovních. Z této spolupráce vzniklo album Coverdale-Page. To bylo vydáno v březnu 1993. Album se stalo hitem po celém světě. Ve Velké Británii se dostalo na čtvrté místo a v USA na páté. V USA získalo 7. dubna 1995 platinový certifikát. Americké turné k albu však muselo být zrušeno kvůli nízkému prodeji vstupenek. Po omezeném japonském turné se cesty Coverdalea a Page rozešly. Problémem bylo částečně srovnání s Robertem Plantem, který byl zpěvákem Led Zeppelin, s Jimmym Pagem. Někteří jejich posluchači Coverdalea kritizovali. Zdálo se jim, že je příliš podobný Plantovi. Jiní měli pocit, že spolupráce posloužila pouze jako inspirace pro Page, aby se o rok později opět připojil k Plantovi.

Návrat Whitesnake (1994, 1997-1998)

V roce 1994 Coverdale sestavil novou sestavu Whitesnake (s výjimkou Coverdaleova hudebního partnera, kytaristy Adriana Vandenberga a baskytaristy Rudyho Sarza, kteří ve Whitesnake působili od roku 1987). Whitesnake se chystali na turné k vydání alba Greatest Hits. Po skončení turné se skupina opět rozpadla. Poté se Coverdale opět vzdálil z hudební branže, a to na tři roky. V roce 1997 se Coverdale vrátil a vydal album Restless Heart (s Vandenbergem na kytaru). Album mělo být původně Coverdaleovým sólovým albem. Nahrávací společnost si však vynutila jeho vydání pod názvem "David Coverdale & Whitesnake". Turné bylo nazváno rozlučkové turné Whitesnake, během kterého Coverdale a Vandenberg odehráli dva unplugged koncerty (jeden v Japonsku a druhý pro VH1). První z těchto dvou koncertů byl vydán následující rok pod názvem Starkers in Tokyo. Po skončení Restless Heart-tour Coverdale opět ukončil činnost Whitesnake a dal si další krátkou pauzu od hudby.

Zpět na sólovou dráhu (1999-2002)

V roce 2000 vydal Coverdale své první sólové album po 22 letech s názvem Into The Light. Album se nestalo hitem. Coverdale se však díky němu vrátil do hudební branže.

Reformace skupiny Whitesnake (2002-současnost)

V prosinci 2002 Coverdale obnovil Whitesnake na americkém a evropském turné, na kterém hráli Tommy Aldridge na bicí, Marco Mendoza (baskytara), Doug Aldrich (kytara), Reb Beach (kytara) a klávesista Timothy Drury. V letech 2004-2005 se Whitesnake vydali na turné po Spojených státech, Jižní Americe a Evropě. V únoru 2006 vyšlo živé DVD natočené během turné v roce 2005 v legendárním sále Hammersmith Apollo. V červnu 2006 Coverdale podepsal novou nahrávací smlouvu se Steamhammer Records. Prvním vydáním pod touto nahrávací společností bylo dvojalbum Live: In the Shadow of the Blues (vydáno 27. listopadu 2006). Album obsahovalo také 4 zcela nové studiové skladby. Jejich autory byli Coverdale a Aldrich.

V roce 2008 kapela (s novým baskytaristou a bubeníkem) vydala první nové studiové album po více než deseti letech s názvem Good to Be Bad. Kapela k němu absolvovala rozsáhlé turné. V roce 2008 také Whitesnake vyrazili na evropské turné s další yorkshirskou rockovou skupinou Def Leppard.

V roce 2009 absolvovali Whitesnake turné s Judas Priest v rámci British Steel Anniversary Tour. Dne 11. srpna 2009 hráli Whitesnake koncert v Red Rocks Amphitheatre v Morrisonu ve státě Colorado, když Coverdale utrpěl zranění hlasivek. Po návštěvě specialisty bylo 12. srpna 2009 oznámeno, že Coverdale trpí těžkým otokem hlasivek. Má cévní poškození levé hlasivky. Zbytek turné se skupinou Judas Priest byl zrušen.

Na začátku února 2010 David Coverdale oznámil, že se jeho hlas po zranění zřejmě plně zotavil. Řekl, že nahrává nové demosnímky. Chce vytvořit nové album Whitesnake. Na nahrávce zní jeho hlas plně a silně. Poslední studiové album Whitesnake "Forevermore" vyšlo 25. března 2011, na kterém se podíleli Aldrich a Beach.

Coverdale se poprvé oženil v roce 1974 s Julií a v roce 1978 se jim narodila dcera Jessica. Druhé manželství uzavřel Coverdale s herečkou Tawny Kitaenovou 17. února 1989. Rozvedli se v dubnu 1991. Kitaen byla známá svým provokativním vystupováním ve videoklipech skupiny Whitesnake k písním "Here I Go Again", "Is This Love" a "Still of the Night". Od roku 1997 je ženatý se Cindy, autorkou děl jako The Food That Rocks. Mají spolu syna Jaspera (narozen 1996).

1. března 2007 se Coverdale stal americkým občanem při slavnostním ceremoniálu v Renu. Nyní má dvojí občanství USA a Spojeného království. Již více než 20 let žije poblíž jezera Tahoe v Nevadě.

Sólo

1977 White Snake
1978 Northwinds

První dvě sólová alba vyšla v roce 2003 jako jedno dvoudiskové album The Early Years.

1990 "The Last Note Of Freedom" - píseň na soundtracku k Days of Thunder
 1993 Coverdale a Page (s Jimmym Pagem)
2000 Into the Light

Hostování a další projekty

1974 Roger Glover - Motýlí ples a hostina kobylky ("Za úsměvem")
1974 Jon Lord - Okna - 2. část, Gemini
1976 Eddie Hardin - Wizard's Convention ("Money To Burn")
1978 Barbi Benton - Ain't That Just The Way (spoluautor "Up In The Air")
1989 Steve Vai - Passion and Warfare ("For the Love of God")
2000 Bernie Marsden - And About Time Too ("Who's Fooling Who", živá nahrávka z roku 81, pouze na reedici alba)
2003 Tony Franklin - Wonderland ("Sunshine Lady")