Claudette Colbert
Claudette Colbert (IPA: /koʊlˈbɛɹ/) (13. září 1903 - 30. července 1996) byla americká herečka. Získala Oscara za film Stalo se jedné noci.
Colbertová proslula lehkou komedií i emotivním dramatem. Stala se jednou z největších kasovních hvězd své doby. V roce 1999 ji Americký filmový institut ve svém seznamu AFI's 100 Years... zařadil na 12. místo největších ženských hvězd všech dob. 100 hvězd. Colbertová jednou v rozhovoru řekla: "Diváci vždycky mluví, jako by mě rádi viděli, a já jsem zatraceně ráda, že je vidím."
Raný život
Colbert se narodil 13. září 1903 v Saint-Mandé ve Francii jako Emilie "Lily" Chauchoinová Georgesi Cauchoinovi a jeho ženě Jeanne Loewové. Její rodina emigrovala do Spojených států a usadila se v New Yorku. Měla jednoho bratra, Charlese, který používal příjmení Wendling a stal se agentem své sestry.
S herectvím začala už na střední škole a v roce 1923 se objevila v malé roli na Broadwayi. Byla z toho nadšená, vzdala se svých plánů stát se módní návrhářkou a místo toho se věnovala herectví. Poprvé se ve filmu objevila v roce 1927, a to v němém filmu For the Love of Mike, který se natáčel v Paramount Studios v newyorském zařízení. Mluvené filmy se však začaly prosazovat a o dva roky později se Colbertová objevila ve svém prvním mluveném filmu The Hole in the Wall, kde si zahrála s dalším nováčkem Edwardem G. Robinsonem .
Kariéra
V roce 1930 Colbert podepsal smlouvu s Paramount Pictures, které hledalo divadelní herce, kteří by zvládli dialogy v novém "mluveném" médiu. Colbertové elegantní, muzikální hlas byl jednou z jejích největších předností. Mezi její první filmové hity patřily filmy Manslaughter (1930) a Honor Among Lovers (1931), oba s Fredricem Marchem, The Smiling Lieutenant (1931) s Mauricem Chevalierem a Miriam Hopkinsovou a Torch Singer (1933) s Ricardem Cortezem a Davidem Mannersem.
Kariéra Colbertové dostala velký impuls, když ji Cecil B. DeMille obsadil do role římské císařovny Poppaey ve svém historickém eposu Znamení kříže (1932) po boku Fredrica Marche a Charlese Laughtona (jako Nero). V jedné z nejpamátnějších scén filmové historie se Claudette koupe nahá v mramorovém bazénku naplněném prdelním mlékem.
Znovu pracovala pro DeMilla a byla oslnivá jako jeho Kleopatra (1934) po boku Warrena Williama a Henryho Wilcoxona. V roce 1934 získala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon za roli po boku Clarka Gablea v klasické screwballové komedii Franka Capry Stalo se jedné noci, kterou původně označila za "nejhorší film na světě". Její výkon však Hollywoodu dokázal, že je komediální expertkou. V jedné slavné scéně se zpočátku bránila vyhrnout si sukni, aby přiměla projíždějící auto, aby ji a Gablea svezlo, a stěžovala si, že to není ženské. Když však uviděla sboristku, která byla přivedena jako její dvojnice, rozhořčená Colbertová řekla režisérovi: "Odveďte ji odsud. Já to udělám. To není moje noha!" Colbertová si pak zahrála v původním filmu Imitace života (1934) po boku Warrena Williama a Louise Beaversové.
Po zbytek 30. let Claudette obratně střídala romantické komedie a dramata a v obou případech sklízela úspěch: Soukromé světy (1935) s Charlesem Boyerem, Vzala si svého šéfa (1935) s Melvynem Douglasem, Pozlacená lilie (1935) a Nevěsta se vrací domů (1935), oba s Fredem MacMurrayem, Pod dvěma vlajkami (1936) s Ronaldem Colmanem, Tovaryš (1937), opět s Boyerem; Modrovousova osmá žena (1938) s Gary Cooperem; Zaza (1939) s Herbertem Marshallem; Půlnoc (1939) s Donem Amechem; Je to báječný svět (1939) s Jamesem Stewartem a Bubny podél Mohawku (1939) s Henry Fondou.
Kromě Capry a DeMilla spolupracoval Colbert s nejlepšími režiséry v oboru: Dorothy Arzner, Ernst Lubitsch, Preston Sturges, Frank Lloyd, John M. Stahl, Wesley Ruggles, Gregory La Cava, Anatole Litvak, George Cukor, Mitchell Leisen a John Ford.
Colbertová se domnívala, že její obličej se špatně nasvěcuje a fotografuje, a byla posedlá tím, aby před kamerou neukazovala svou "špatnou" stranu, pravou, kvůli malé bouli, která vznikla v dětství po zlomenině nosu.
V letech 1936-1944 hrála v mnoha pořadech rozhlasového divadla Lux Cecila B. DeMilla, které patřilo v té době k nejpopulárnějším dramatickým rozhlasovým pořadům. V roce 1952 se vrátila k práci v rodné Francii, kde zůstala až do roku 1955.
Kromě dalších dvou hollywoodských filmů se v roce 1958 vrátila na Broadway, kde si zahrála ve hře "The Marriage Go-Round" s Charlesem Boyerem a v roce 1959 za ni byla nominována na cenu Tony. Také za svou práci v chicagském divadle získala v roce 1980 cenu Sarah Siddonsové. V roce 1984 hrála s Rexem Harrisonem ve hře Fredericka Lonsdalea "Aren't We All" v Haymarket Theatre v Londýně a také v Brooks Atkinson Theatre na Broadwayi, kterou uvedl Douglas Urbanski. Posledním filmem paní Colbertové byl Parrish z roku 1961. Dalších dvacet let hrála v mnoha broadwayských hrách. V roce 1987 natočila televizní minisérii The Two Mrs. Grenvilles a byla nominována na cenu Emmy za vynikající vedlejší ženský herecký výkon v minisérii nebo speciálu. V roce 1988 získala Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli v seriálu, minisérii nebo filmu natočeném pro televizi. V roce 1989 získala ocenění Kennedy Center Honors.
Během své kariéry hrála Claudette Colbertová v pětašedesáti filmech. Za svůj přínos filmovému průmyslu byla poctěna hvězdou na hollywoodském chodníku slávy.
Osobní život
Colbert se dvakrát oženil. Jejím prvním manželem byl herec a později režisér Norman Foster, za kterého se provdala v roce 1928 a s nímž se rozvedla v Mexiku v roce 1935. Podle zprávy o rozvodu v deníku New York Times, zveřejněné 31. srpna 1935, "obklopovalo řízení jisté tajemství, protože pan Feldman [Colbertové agent] sice zřejmě mohl říci, že rozvod byl udělen, ale nemohl prý říci, kde v Mexiku byl získán." Zpráva dále uváděla, že "manželé Fosterovi způsobili jistou senzaci, když prozradili, že se snaží zůstat šťastně svoji a přitom žít v oddělených domech. Ale ani tento experiment zřejmě nevyšel." Čtyři měsíce po rozvodu, 24. prosince 1935, se Colbertová provdala za doktora Joela J. Pressmana, specialistu na krční lékařství, který zemřel v roce 1968; její bývalý manžel se oženil s herečkou Sally Blaneovou, sestrou Loretty Youngové.
Po odchodu z filmového průmyslu se Colbertová s manželem přestěhovala do Palm Springs, kde nějakou dobu provozovala obchod, než se přestěhovala na Barbados. Nápad přestěhovat se na Barbados ji napadl po návštěvě domu Noëla Cowarda na Jamajce. Ve svém domě zvaném Bellerive strávila pozdější léta jako hostitelka mocných a slavných. Ronald Reagan byl jedním z jejích hostů během svého prezidentství, stejně jako Lillian Helmanová, Kirk Douglas, Jack Benny, Rex Harrison a Slim Keith. Pro líbánky Franka Sinatry a Mii Farrowové nechala na pozemku postavit malý dům pro hosty.
Colbertová zemřela ve svém domě na Barbadosu po sérii drobných mozkových příhod v posledních dvou letech života ve věku 92 let a byla pohřbena na hřbitově farnosti svatého Petra spolu se svou matkou a manželem. Vincenta Ferrera v New Yorku se později konala zádušní mše.
Podle článku zveřejněného v Cincinnati Post z 10. srpna 1996 odkázala bezdětná Colbertová většinu svého majetku, jehož hodnota se odhaduje na 3,5 milionu dolarů a který zahrnuje její byt na Manhattanu a dům na Barbadosu, přítelkyni Helen O'Haganové (1931-), penzionované ředitelce pro vztahy s firmami v Saks Fifth Avenue, s níž se Colbertová seznámila v roce 1961 při natáčení hereččina posledního filmu Parrish. Společnost Bellerive později koupil David Geffen.
Po smrti Colbertové se v mezinárodních médiích začaly šířit zvěsti o údajných lesbických vztazích herečky, včetně údajných afér s Marlene Dietrichovou a Gretou Garbo. V reakci na to Colbertové přítelkyně Helen O'Haganová řekla deníku New York Daily News, že herečka Dietrichovou nebo Garbo sotva znala a že Colbertová byla "mužská dáma". Údajnému vztahu Colbertové a Dietrichové se věnovala také kniha Behind the Screen (2001): Jak gayové a lesbičky formovali Hollywood v letech 1910-1969, kterou napsal filmový historik William J. Mann.
Filmografie
|
|
Rádio
- Burns a Allen (04-13-1943 Host)
Televize
- The Jack Benny Program (1951, 1 epizoda)
- General Electric Theater (1954-1955, 2 epizody)
- The Best of Broadway (1954, 1 epizoda)
- Vyvrcholení! (1954-1955, 3 epizody )
- Fordovo televizní divadlo (1955, 2 epizody)
- Dopis Lorettě (1955, 1 epizoda)
- Ford Star Jubilee (1956, 1 epizoda)
- Robert Montgomery uvádí (1956, 1 epizoda)
- The Steve Allen Show (3 epizody, 1956-1958)
- Jaká je moje linie? (2 epizody, 1956-1959)
- Playhouse 90 (1957, 1 epizoda)
- Zane Grey Theater (1957-1960, 2 epizody)
- Výstava k 50. výročí založení společnosti General Motors (1957)
- Čas telefonování (1957, 1 epizoda)
- Podezření (1958, 1 epizoda)
- Colgate Theatre (1958, 1 epizoda)
- Zvony svaté Marie (1959)
- Dvě paní Grenvillové (1987)
Broadway
- Divocí Westcottové (1923-1924)
- Polibek v taxíku (1925)
- Vlak duchů (1926)
- Perla velké ceny (1926)
- Barker (1927)
- Morušový keř (1927)
- La Gringa (1928)
- V rámci zákona (1928)
- Rychlý život (1928)
- Tin Pan Alley (1928)
- Dynamo (1929)
- Viz Neapol a smrt (1929)
- Janus (1956)
- Manželský kolotoč (1958-1960)
- Julia, Jake a strýček Joe (1961)
- Nepravidelné sloveso milovat (1963)
- The Kingfisher (1978-1979)
- Talent na vraždy (1981)
- Nejsme to my všichni? (1985)
Otázky a odpovědi
Otázka: Kdo byla Claudette Colbertová?
A: Claudette Colbertová byla americká herečka, která se stala jednou z největších kasovních hvězd své doby.
Otázka: Kdy se narodila?
Odpověď: Narodila se 13. září 1903.
Otázka: V jakých filmech hrála?
Odpověď: Hrála v lehkých komediích i emotivních dramatech.
Otázka: Jak úspěšná byla jako herečka?
Odpověď: Stala se velmi úspěšnou a jednou z největších kasovních hvězd své doby. V roce 1999 ji Americký filmový institut zařadil na 12. místo mezi největšími ženskými hvězdami všech dob v seznamu AFI's 100 Years... 100 hvězd.
Otázka: Co jednou Colbert řekl jednomu tazateli?
A: Colbert jednou řekl jednomu tazateli: "Diváci vždycky mluví tak, že jsou rádi, že mě vidí, a já jsem zatraceně rád, že je vidím".
Otázka: Kdy Claudette Colbertová zemřela?
A: Zemřela 30. července 1996.