Karel XIII. (1748–1818): švédský král a norský Karel II. — život a vláda
Život a vláda Karla XIII. (1748–1818) — švédského (1809–1818) a norského krále (1814–1818): dynastická spojená, politické reformy, intrigy a neobvyklé číslování.
Karel XIII. a II. také Karel, Švéd: (narozen 7. října 1748 ve Stockholmu, Švédsko; zemřel 5. února 1818 ve Stockholmu) byl švédský panovník. Od roku 1809 byl švédským králem (jako Karel XIII.) a od roku 1814 do své smrti v roce 1818 norským králem (jako Karel II.). Byl druhým synem švédského krále Adolfa Fridricha a Luisy Ulriky Pruské, sestry pruského krále Fridricha II.
Ačkoli byl ve Švédsku znám jako král Karel XIII., ve skutečnosti byl sedmým švédským králem tohoto jména, neboť Karel IX. (vládl v letech 1604–1611) přijal svou číslovku po studiu fiktivních dějin Švédska.
Mládí, rodina a postavení
Karel se narodil jako druhý syn krále Adolfa Fridricha a pruské princezny Luisy Ulriky. V mládí zastával různé dvorské a vojenské funkce a jako člen panovnického rodu byl přirozeně zapojen do veřejného a ceremoniálního života země. V roce 1774 se oženil s Hedvig Elisabeth Charlotte z rodu Holstein‑Gottorp; manželství však nepřineslo přeživšího legitimního potomka. Deníky a korespondence jeho manželky jsou cenným pramenem pro studium tehdejšího dvorského i politického života ve Švédsku.
Vláda po roce 1809
Po svržení krále Gustava IV. Adolfa v roce 1809 a následné ústavní změně byla korunován Karel XIII. Nová ústava (Instrument of Government 1809) výrazně omezila výkonnou moc panovníka a posílila postavení Riksdagu (parlamentu). Karel XIII. byl v té době již pokročilého věku a zdravotně oslabený, takže jeho osobní účast na státních záležitostech byla omezená.
Král se ocitl bez přímého dědice, proto Riksdag v roce 1810 vybral za následníka francouzského maršála Jeana‑Baptista Bernadotta, pozdějšího Karla XIV. Jana. Bernadotte byl přijat jako následník a formálně adoptován Karlem XIII., čímž byla položena základna nové bernadottovské dynastie, která vládne ve Švédsku dodnes.
Unie se Norskem a závěr vlády
V důsledku napoleonských válek a smluv mezi evropskými mocnostmi bylo Norsko roku 1814 postoupeno Švédsku (smlouva v Kielu). Po krátkém konfliktu a jednáních vznikla v roce 1814 personální unie mezi Švédskem a Norskem, v jejímž rámci Karel XIII. přijal norský trůn jako Karel II. Unie měla podobu společné koruny s odlišnými vnitrostátními institucemi obou zemí.
Karel XIII. zemřel 5. února 1818. Po jeho smrti nastoupil na švédský a norský trůn adoptovaný následník Jean‑Baptiste Bernadotte pod jménem Karel XIV. Jan (Karl XIV Johan), čímž byla završena změna dynastie. Karel XIII. je pochován v tradiční královské hrobce ve Riddarholmskyrkan ve Stockholmu.
Osobnost a odkaz
Karel XIII. je v dějinách vnímán především jako starší panovník, který přišel k moci v době zásadních změn — ústavy z roku 1809 a geopolitického přeskupení po napoleonských válkách. Jeho vláda znamenala přechod k konstituční monarchii a zároveň počátek bernadottovské éry ve Švédsku. Dějepisci často zmiňují, že skutečnou vládní iniciativu v jeho éře často přebírali ministři, Riksdag a později i jeho nástupce Bernadotte.
- Narození: 7. 10. 1748, Stockholm
- Vláda ve Švédsku: od 1809
- Vláda v Norsku: 1814–1818
- Úmrtí: 5. 2. 1818, Stockholm
- Následnictví: Bernadottovská dynastie (Karel XIV. Jan)
Vyhledávání