51. stát označuje místo nebo území, které není jedním z 50 států USA, ale o jeho přijetí do Unie se uvažuje — někdy jako žert, jindy vážně. V americké politice se pojem objevuje jak v debatách o rozšíření státoprávního postavení území, tak v nadsázce (např. o Kanadě). Historicky se podobný výraz používal dříve („49. stát“ před přijetím Aljašky a Havaje v roce 1959).

Kdo jsou hlavní kandidáti

Mezi území USA, která nyní nejsou státy a o nichž se hovoří jako o potenciálních 51. státech, patří:

  • District of Columbia (spolkové hlavní město)
  • Portoriko
  • Guam
  • Americké Panenské ostrovy
  • Americká Samoa (obyvatelé jsou americkými národními, nikoli automaticky občany)
  • Severní Mariany

Kromě přijetí některého z těchto území se diskutuje i možnost vytvoření nového státu rozdělením některého ze současných států — nejčastěji padá návrh na rozdělení Kalifornie nebo Texasu na několik menších států.

Proces přijetí nového státu

Přijetí nového státu do Unie není automatické — vyžaduje souhlas Kongresu Spojených států (Kongres) a obvykle i souhlas dotčených státních zákonodárných orgánů, pokud by vznikal nový stát z území stávajícího státu. Ústava dává Kongresu pravomoc přijímat nové státy; rozdělení stávajícího státu nebo založení státu z jeho části navíc obvykle vyžaduje souhlas legislativy toho státu.

Praktický postup bývá takový, že území nejprve hlasuje o preferovaném statusu (státnost, nezávislost, pokračující územní postavení atd.), pak se z vybraného výsledku připraví návrh zákona a Kongres může schválit „admission act“ — zákon přijímající nové území jako stát. Pokud prezident vetuje, je potřeba přehlasování Kongresu.

Specifika vybraných případů

  • District of Columbia: Hlavní otázky jsou reprezentace v Kongresu a volby (DC má již zvyklost od 23. dodatku Ústavy volebního přídělu voličů pro prezidenta). Při přijetí DC jako státu by vznikl spor ohledně toho, zda ponechat 23. dodatek (který přiděluje volební hlasy „hlavnímu městu“) nebo jej zrušit, aby nedocházelo k nadbytečnému přidělení volebních hlasů státu a „reziduálnímu“ Districtu.
  • Portoriko: Obyvatelé hlasovali v několika referendech — např. v roce 2012 a v roce 2017 se většina vyjádřila pro státnost (v roce 2017 při nízké účasti těsná většina pro). V roce 2020 opět převládla státnost, ale hlasování a jeho interpretace jsou komplikované. I pokud většina obyvatel chce státnost, musí Kongres schválit přijetí.
  • Americká Samoa, Guam, Panenské ostrovy, Severní Mariany: Mají různá historická a právní postavení; například Americká Samoa má specifické postavení, jehož změna (např. udělení státní občanství) by byla právně i politicky citlivá.

Rozdělení existujících států

Některé návrhy nepočítají s přijetím území, ale s rozdělením velkých států. Příklady a návrhy zahrnují:

  • "Stát Jefferson" — severní části Kalifornie a jižní okresy Oregonu.
  • "Stát Lincoln" — nejvýchodnější část Washingtonu a severní výběžek Idaha.
  • Návrh oddělit nejzápadnější čtvrtinu Nebrasky a spíše ji připojit k Wyomingu (kvůli blízkosti Cheyenne vs. Lincoln).

Rozdělení státu vyžaduje souhlas legislativy daného státu a Kongresu; historicky jde o obtížný proces. Příkladem vzniku nového státu z území existujícího je založení Západní Virginie během občanské války, které bylo právně i politicky sporné.

Politické a praktické důsledky

  • Každý nový stát by získal dvě sedadla v Senátu, což může významně ovlivnit rovnováhu moci v Kongresu.
  • Počet členů Sněmovny reprezentantů je pevně stanoven na 435; přijetí nového státu by vedlo k celkové přerozdělení křesel mezi státy podle posledního sčítání lidu.
  • Vstup nového státu ovlivní i volební kolegium (Electoral College) a tím i prezidentské volby.
  • Praktické otázky zahrnují přechod právního systému, federálních programů, daní, sociálních dávek, státní správy a volebních struktur.

Příklady a historie

Předchozí rozšíření Unie: do USA se v minulosti připojily nové státy (např. Aljaška, Havaj v roce 1959). Také se historicky dělal pokus „připojit“ cizí území (v rané historii i Kanadu), ale takové návrhy nikdy nedospěly k úspěšnému začlenění. Pojem „51. stát“ se také někdy používá ironicky pro země, které mají silné vazby na USA, nebo pro oblasti vázané americkým vlivem.

Současný stav — Portoriko a District of Columbia

Nejčastěji probíranými kandidáty v posledních letech byly Portoriko a District of Columbia. Obyvatelé Portorika se v referendech opakovaně vyjádřili pro státnost (např. 2012, 2017 a 2020), avšak rozhodnutí o přijetí je na Kongresu. Debata o DC se soustřeďuje na reprezentaci obyvatel hlavního města, kteří v současnosti mají pouze nekvalifikované zastoupení v Kongresu (delegáta s hlasovacími omezeními).

Závěrem

Výraz „51. stát“ je tedy jak politický, tak symbolický: může označovat reálný legislativní postup na cestě k plnohodnotnému státnímu postavení některého území, nebo jen nadsázku v debatách o vlivu USA. Ve všech případech platí, že konečné rozhodnutí je v rukou Kongresu a často i dotčených státních orgánů; politické, právní i praktické překážky jsou značné.