Dne 25. ledna 2006 Palestinci volili Palestinskou legislativní radu, zákonodárný orgán Palestinské samosprávy (PNA). Nepočítáme‑li komunální volby v roce 2005 a prezidentské volby 9. ledna 2005, jednalo se o první volby do PLC od roku 1996; od té doby byly volby několikrát odloženy kvůli pokračujícímu izraelsko-palestinskému konfliktu. Voleb se mohli zúčastnit palestinští voliči v pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu včetně východního Jeruzaléma. Účast byla relativně vysoká — volilo přibližně kolem tří čtvrtin oprávněných voličů — což odráželo silný zájem o změnu politické reprezentace po letech neúspěšných jednání a ekonomických problémů.
Výsledky a mechanismus voleb
Podle konečných výsledků volby vyhrál Hamás se 74 křesly. Vládnoucí strana Fatah získala pouze 45 křesel, což Hamásu dává většinu ze 132 dostupných křesel a možnost sestavit většinovou vládu samostatně. Systém volby do PLC kombinoval poměrné zastoupení a obvodové (majoritní) hlasování: 66 mandátů bylo rozdělováno podle kandidátních listin na základě procentuálního podílu hlasů a dalších 66 mandátů připadalo vítězům v jednotlivých volebních obvodech.
Analýza výsledků ukázala, že rozložení mandátů na listinách odpovídalo procentuálnímu podílům hlasů; zároveň však Hamás získal nadpoloviční zastoupení v obvodových křeslech díky strategickému nominování kandidátů a menšímu rozmělnění podpory třetími stranami a nezávislými. K dalším faktorům jeho úspěchu patřila reputace organizace v oblasti sociálních služeb, odolný opoziční profil vůči izraelské okupaci a nespokojenost části voličů s korupcí a stagnací v řízení PNA.
Okamžité politické a mezinárodní důsledky
Předseda vlády Ahmed Kurej podal demisi; na žádost prezidenta Mahmúda Abbáse však zůstal prozatímním předsedou vlády, dokud nebyla dojednána náhrada. V následujících týdnech sestavil novou vládu vůdce Hamásu Ismail Haníja. Tato změna na politické scéně vyvolala silnou reakci mezinárodního společenství.
Po volbách tzv. Quartet (EU, USA, OSN a Rusko) a další významní dárci stanovili podmínky pro spolupráci s novou palestinskou vládou — zejména požadavek, aby Hamas vzdoroval násilí, uznal právo Izraele na existenci a akceptoval předchozí dohody s Izraelem. V praxi vedlo neuznání těchto podmínek k tomu, že některé státy a mezinárodní instituce přerušily přímou finanční pomoc PNA a některé vlády omezily politické kontakty s Hamásem. Izrael navíc zadržel přerozdělované daňové příjmy a omezil ekonomické toky do palestinských oblastí. Výsledek byl výrazný ekonomický tlak na rozpočet PNA a zvýšená politická izolace nové vlády.
Dlouhodobé dopady a vnitropolitické napětí
Výsledky voleb prohloubily rozkol mezi Hamásem a Fatahem. Spor o kontrolu nad institucemi PNA, rozpočtem a bezpečnostními strukturami vedl v dalších měsících k narůstajícím střetům. Tento vnitřní konflikt nakonec vyvrcholil v létě 2007, kdy se Hamás násilně ujal moci v pásmu Gazy, což vedlo k faktickému rozdělení palestinské autonomie na dvě samostatné administrativní oblasti — Gazu pod kontrolou Hamásu a Západní břeh pod kontrolou institucí vedených prezidentem Abbásem.
Od té doby proběhlo několik pokusů o usmíření a vytvoření jednotné vlády (např. dohoda z Mecca 2007 a další jednání v následujících letech), avšak plné obnovení jednotné palestinské správy se ukázalo velmi obtížné. Volby 2006 tak měly zásadní dopad na palestinskou politiku i na přístup mezinárodního společenství k řešení izraelsko‑palestinského konfliktu — změnily poměry sil na domácí scéně a vedly k dlouhodobé změně v tom, kdo a jak reprezentuje palestinské zájmy v jednáních o míru.