Světová chudoba a lidská práva (Pogge, 2002): definice a přehled
Světová chudoba a lidská práva (Pogge, 2002): přehled a definice nerovností, dopad na miliony a morální odpovědnost bohatých — zjistěte klíčová zjištění.
Světová chudoba a lidská práva je kniha Thomase Poggeho z roku 2002. V knize Pogge uvádí, že nejchudších 46 % lidí má 1,2 % celosvětového příjmu a 826 milionů z nich nemá dostatek jídla. Třetina všech lidských úmrtí je způsobena chudobou: 18 milionů ročně, z toho 12 milionů dětí mladších pěti let.
Co Pogge tvrdí – hlavní teze
Pogge zpochybňuje běžný pohled, podle kterého jsou bohaté země pouze donačními dobrodinci řešícími problémy chudých. Podle něj současné světové instituce (mezinárodní obchodní pravidla, duševní vlastnictví, dluhová pravidla, institucionální uspořádání mezinárodních organizací) aktivně přispívají k udržování chudoby. To znamená, že bohaté státy a jejich ekonomické systémy nesou morální odpovědnost nejen za pomoc, ale i za reformu těchto institucí, protože jejich působení způsobuje nebo udržuje rozsáhlé porušování základních lidských práv.
Definice chudoby a lidských práv
Pogge pracuje s chudobou jako s materiálním nedostatkem, který vede k porušování práv, jako jsou právo na život, zdraví, stravu a přístup k základním službám. Rozlišuje:
- absolutní chudobu – nedostatek prostředků k zajištění základních potřeb (výživa, zdravotní péče, bydlení);
- relativní chudobu – sociální vyloučení a nedostatečné možnosti v rámci konkrétní společnosti.
Lidská práva v Poggeho pojetí nejsou pouze individuální žádosti o pomoc, ale standardy, jejichž porušování vlády a mezinárodní instituce nemají přehlížet ani nepřímo podporovat.
Argumentace a empirická data
Pogge kombinuje filozofickou argumentaci s ekonomickými a demografickými údaji. Uvádí statistiky o příjmové nerovnosti a úmrtnosti, aby ilustroval, že chudoba má hmatatelné a smrtelné důsledky. Dále zdůrazňuje rozdíl mezi negativními a pozitivními povinnostmi: negativní povinnost (nezpůsobovat újmu) je podle něj naléhavá — bohaté státy mají povinnost neudržovat instituce, které přímo škodí chudým.
Návrhy reforem
Pogge navrhuje systémové změny místo výlučně dobročinných transferů. Mezi konkrétní opatření patří:
- reforma mezinárodních obchodních pravidel tak, aby nebyly diskriminační vůči produkčním odvětvím rozvojových zemí;
- změny v pravidlech duševního vlastnictví (např. flexibilnější přístup k lékům) s cílem zlepšit přístup k základním lékařským a technologickým prostředkům;
- odpouštění neudržitelných dluhů a spravedlivější podmínky pro nové půjčky;
- zavedení mechanismů, které by zajistily, že bohaté státy nepřevedou náklady své ekonomické výhodnosti na chudé (např. prostřednictvím environmentálních a surovinových pravidel);
- myšlenka „global resources dividend“ — zachycení části hodnoty společných zdrojů pro financování globálního boje s chudobou (tuto konkrétní variantu Pogge zmiňuje mezi možnostmi financování reforem).
Kritika a protinázory
K Poggeho argumentům se v literatuře objevily různé námitky:
- tvrdí se, že jeho zaměření na vnější instituce podceňuje vnitřní zodpovědnost vlád v rozvojových zemích a roli domácí korupce;
- někteří kritici poukazují na praktickou proveditelnost navrhovaných reforem — mezinárodní konsenzus a politická vůle k zásadním změnám chybí;
- jiní upozorňují na možné nežádoucí důsledky (např. ekonomické narušení, nesprávné cílení pomoci), pokud by reformy nebyly pečlivě navrženy;
- filozofická debata: někteří myslitelé (např. zastánci Singerova přístupu) kladou důraz spíše na individuální povinnost dávat a pomáhat než na institucionální odpovědnost.
Význam pro politiku a lidská práva
Poggeho přístup přesměrovává diskusi z dobročinnosti na spravedlnost: pokud chudoba vyplývá z či je udržována pravidly, která vytvářejí nerovné podmínky, jde o porušení lidských práv, nikoli pouze o předmět dobročinných iniciativ. To má důsledky pro mezinárodní právo, obchodní politiku, zdravotní politiku a rozvojovou spolupráci.
Závěr
Kniha World Poverty and Human Rights (2002) od Thomase Poggeho představuje silné tvrzení, že globální chudoba není jen tragickou náhodou, ale do značné míry důsledkem strukturálních a institucionálních rozhodnutí, která lze měnit. Pogge vyzývá k morální odpovědnosti bohatých společností nejen pomáhat, ale aktivně reformovat mezinárodní uspořádání tak, aby respektovalo a naplňovalo základní lidská práva všech lidí.
Vyhledávání