Bernhard Riemann

Život

Dětství

Bernhard Riemann byl druhým dítětem v rodině se šesti dětmi. Jeho otec byl luteránský pastor. Rodina byla velmi chudá a neměla mnoho jídla. Několik dětí zemřelo a Bernhard měl vždy špatné zdraví. Jeho rodiče byli milující, ale on byl velmi plachý chlapec. Později v životě se musel velmi snažit, aby se odvážil mluvit na veřejnosti. Jeho otec byl jedním z jeho prvních učitelů. Mladý chlapec se velmi rád o všem učil. Když mu bylo deset let, měl specializovaného učitele matematiky, ale často mu šla matematika lépe než jeho učiteli. Ve čtrnácti letech odešel do Hannoveru, kde bydlel u babičky, aby mohl chodit do gymnázia. Jeho otec z něj chtěl mít kněze, ale Bernhard byl příliš plachý na to, aby kázal lidem. Nakonec ho nechal studovat matematiku.

Je známá historka z Riemannových školních let. Ředitel školy ho omluvil z hodin matematiky, protože pro něj byly příliš snadné. Bernhard požádal ředitele, zda by si nemohl půjčit nějakou obtížnou matematickou knihu, a tak mu ředitel půjčil knihu Théorie des Nombres (Teorie čísel) od Legendra. Byla to obrovská kniha s matematikou, která byla tak obtížná, že by ji celou pochopilo jen pár lidí na světě. Ředitel byl zklamaný, když chlapec knihu vrátil až po šesti dnech. Zeptal se ho, jak daleko se dostal. Chlapec řekl, že přečetl celou knihu. To byla pravda a on ji celou pochopil a zapamatoval si ji. Později v životě, když bylo Riemannovi 33 let, vytvořil slavnou Riemannovu hypotézu. Jednalo se o článek, který měl pouhých 8 stran, ale svou myšlenku rozvinul na základě toho, co napsal Legendre. Matematici se od té doby snaží dokázat to, co Riemann napsal.

Univerzitní život

Riemann studoval na univerzitách v Göttingenu a Berlíně. Během svých studentských let rozvíjel myšlenky, které se staly velmi důležitými pro moderní matematickou fyziku. V roce 1851 získal doktorát za disertační práci nazvanou Základy obecné teorie funkcí komplexní proměnné. Ta se měla stát velmi užitečnou v topologii, která se zabývá polohou a místem. Když se stal lektorem v Göttingenu, musel nabídnout tři přednášky, z nichž si profesoři jednu vybírali. Jedním z profesorů byl Carl Friedrich Gauss, jeden z největších matematiků, kteří kdy žili. Gauss ho požádal, aby přednášel na téma O hypotézách, které tvoří základy geometrie. Gauss sám na tomto tématu pracoval. Riemann byl strašně nervózní z toho, že bude o tomto tématu přednášet před slavným Gaussem. Když přednášku přednesl, stala se jednou z nejslavnějších událostí v dějinách matematiky. Gauss mladší matematiky často nechválil, ale byl velmi nadšený. Riemannovy myšlenky umožnily Einsteinovi o více než půl století později rozvinout jeho teorii relativity.

Riemann zpočátku neměl žádný plat. Byl závislý na poplatcích od studentů. Po čtyřech letech dostal malý plat. V roce 1857 se stal mimořádným profesorem a v roce 1859 řádným profesorem po Dirichletovi, který o čtyři roky dříve vystřídal Gausse. Riemann trpěl špatným zdravím. Přepracovanost často vyústila v období depresí. V jeho rodině docházelo k mnoha úmrtím, přesto tvrdě pracoval a učinil několik objevů, které jsou dnes pojmenovány jeho jménem. Stal se velmi slavným. Při návštěvě Berlína ho Borchardt, Kummer, Kronecker a Weierstraß - všichni velmi slavní matematici - zahrnuli chválou. Odjel do Paříže, kde se setkal s Hermitem, který ho velmi obdivoval. Byl vyznamenán Královskou společností v Londýně a Francouzskou akademií věd.

Oženil se a krátce byl šťastný. Pak onemocněl. Trpěl zánětem pohrudnice a kvůli zdraví několikrát navštívil Itálii. Zemřel v Selasce u jezera Lago Maggiore ve věku 39 let.

Související stránky

• Riemannův součet
• Riemannova hypotéza
• Riemannova zeta funkce