Pakt tří mocností – Tripartitní pakt Osy z 27. září 1940

Připojení dalších států

K paktu se v následujících měsících a letech připojila řada dalších států satelitního nebo spojeneckého charakteru: Maďarsko (20. listopadu 1940), Rumunsko (23. listopadu 1940), Slovensko (24. listopadu 1940), Bulharsko (1. března 1941), Jugoslávie (25. března 1941) a Chorvatsko (10. dubna 1941). Japonsko do paktu zahrnovalo rovněž některé oblasti a státy, které byly v té době pod jeho politickým nebo vojenským vlivem.

Hlavní ustanovení a význam

Pakt zavazoval signatáře k vzájemné politické, hospodářské a vojenské spolupráci. Jedním z klíčových článků byla ustanovení o vzájemné pomoci v případě útoku třetí strany: státy se zavázaly poskytnout pomoc, pokud by některá ze smluvních stran byla napadena zemí, která do války dosud nevstoupila – tedy například Spojenými státy nebo Sovětským svazem, přičemž tento článek měl výslovně i odstrašovací rozměr (jedním z cílů byla snaha odradit Spojené státy od přímého vstupu do války proti Ose). Prakticky však pakt neobsahoval jednotné velení ani pevný mechanismus společného vedení válečných operací; jeho účinek byl proto do značné míry politický a symbolický.

Průběh a dopad

Pakt ovlivnil chování signatářů v roce 1941 — po útoku Japonska na Pearl Harbor a následném vstupu Spojených států do války v prosinci 1941 prohloubil konfrontaci mezi bloky. Německo a Itálie 11. prosince 1941 vyhlásily válku Spojeným státům; vztahy v rámci paktu však nebyly vždy harmonické a materiální či strategická pomoc mezi jednotlivými částmi Osy byla omezená a místy nepřesvědčivá. V některých oblastech se pakt projevil v koordinaci hospodářské výměny, v přístupu ke strategickým surovinám nebo v politické podpoře satelitních režimů.

Úpadek a zánik

Od roku 1943 začalo postavení Osy v Evropě výrazně slábnout: porážky na východním frontě, v severní Africe a narůstající tlak Spojenců vedly k tomu, že řada zemí buď aktivně ukončila spolupráci, nebo se po změně režimu přiklonila k Spojencům. Pakt formálně zůstal v dokumentární rovině až do kapitulace jeho hlavních účastníků, avšak ztratil praktický význam již dříve. Německo kapitulovalo na konci války v Evropě 8. května 1945; Japonsko oznámilo kapitulaci v polovině srpna 1945 (formální podpis bezpodmínečné kapitulace proběhl 2. září 1945), čímž byla existence Osy definitivně ukončena.

Pakt tří mocností je v historickém pohledu vnímán jako projev snahy o mezinárodní legalizaci a koordinaci agresivní politiky Osy, ale také jako symbolické vyjádření spojenectví, které se ukázalo jako nestabilní a krátkodobé tváří v tvář vojenským i politickým událostem války.