Mikádo neboli Městečko Titipu je opereta o dvou dějstvích. Autorem knihy a textů písní je W. S. Gilbert. Autorem hudby je Arthur Sullivan. Premiéra operety se uskutečnila 14. března 1885 v londýnském divadle Savoy Theatre v podání operní společnosti D'Oyly Carte.

Mikádo je devátou ze čtrnácti Gilbertových a Sullivanových operet. V původním uvedení měla 672 repríz. To bylo nejdelší původní uvedení ze všech Gilbertových a Sullivanových operet.

V době vzniku operety byl Londýn zahlcen vším japonským: čajovnami, kimony, vějíři atd. Gilbert uvedl, že nápad na Mikáda dostal, když mu ze zdi pracovny spadl japonský meč.

Děj (stručně)

Opereta se odehrává ve fiktivním japonském městečku Titipu a je typickou satirou na byrokracii, společenské konvence a lidské slabosti, zabalenou do „japonského“ exotického prostředí. Ústředním konfliktem je milostný trojúhelník mezi mladým Nanki-Pooem (putujícím minstrelem a ve skutečnosti synem mikáda), krásnou Yum‑Yum (jednou z „tří malých děvčátek ze školy“) a starší, žárlivou Katishou. Hlavní komickou roli má Ko‑Ko – nastavený vrchní kat městečka Titipu, který se ocitá v řadě absurdních situací plynoucích z místních zákonů a úředních nařízení. Děj využívá řetězec nedorozumění, falešných poprav a výhrad, které končí smírem a řešením, jež zároveň odhaluje satiru na anglickou společnost 19. století.

Hlavní postavy a hlasové obsazení

  • Nanki‑Poo – tenor: mladý putující zpěvák, milovník Yum‑Yum (ve skutečnosti syn mikáda)
  • Yum‑Yum – soprán: mladá žena a objekt Nanki‑Pooovy lásky
  • Ko‑Ko – baryton: vrchní kat městečka, komická figura
  • Pooh‑Bah – bas/baryton: místní úředník, který zastává mnoho funkcí
  • Katisha – kontralt/mezosoprán: starší dáma, která má k Nanki‑Poovi nároky
  • Pish‑Tush – baryton: jeden z měšťanů

Hudba a slavné árie

Hudba Arthura Sullivana kombinuje chytlavé melodie, brilantní vokální části a komické ansámblové scény. Mezi nejznámější čísla patří:

  • "A Wand'ring Minstrel I" – úvodní píseň Nanki‑Poaa
  • "Three Little Maids from School Are We" – slavný výstup sboru mladých dívek
  • "I've Got a Little List" – Ko‑Koho humorný monolog, ve kterém „vyřazuje“ nenosné a nepříjemné osoby ze společnosti

Tato čísla se stala součástí repertoáru populární kultury a mnoho melodií z Mikáda je dodnes okamžitě rozpoznatelných.

Historický a společenský kontext

Gilbert a Sullivan použili exotické japonské prostředí jako „bezpečný“ rámec pro kritiku britské společnosti, politiky a byrokracie konce 19. století. Tento postup (přenést kritiku do cizí, karikaturně vykreslené země) umožnil tvůrcům zesměšnit zkostnatělost institucí, aniž by přímo uráželi konkrétní domácí mocenské struktury. Hru charakterizuje tzv. „topsy‑turvy“ efekt — situace postavené na logických paradoxech a absurdních pravidlech.

Uvedení, přijetí a pokračování tradice

Premiéra v roce 1885 byla u diváků i kritiků úspěšná a inscenace dosáhla rekordního počtu repríz. Od té doby je Mikádo nejsnáze uváděnou a nejznámější z Gilbertových a Sullivanových operet – pravidelně se hraje profesionálně i amatérsky po celém světě. Existuje mnoho nahrávek, filmových a televizních adaptací i zpracování pro různé jevištní kontexty.

Současné pojetí a kontroverze

Moderní inscenace se často potýkají s otázkami kulturní citlivosti: původní pojetí využívá japonskou exteriéru a karikatury, které mohou dnes vyznít jako stereotypní nebo necitlivé. Současné režie proto často upravují kostýmy, choreografii a herecké pojetí tak, aby se zaměřily na univerzální satiru a humorné prvky hry, aniž by opakovaly nevhodné kulturní zobrazení. Přesto zůstává dílo oceňováno pro hudební kvalitu, komickou invenci a dovedné libreto.

Význam

Mikádo má trvalé místo v dějinách hudebního divadla: ukazuje mistrovství Gilberta ve vytváření komických situací a Sullivanovu schopnost podpořit je melodicky a orchestrálně působivou hudbou. Zároveň dílo slouží jako příklad, jak lze přesně zacílenou satiru skrýt za exotickou fasádou a přesto oslovit široké publikum.