Adephaga je podřád brouků. V deseti čeledích je zaznamenáno více než 40 000 druhů. Jedná se o druhý největší podřád řádu Coleoptera. Brouci tohoto podřádu se vyskytují po celém světě, od arktických oblastí po tropy, a osídlují široké spektrum biotopů — suché půdy, listnaté i jehličnaté lesy, pobřeží i stojaté či tekoucí vody.

Mezi brouky tohoto podřádu patří zemní brouci, tygrovaní brouci, potápníci a vířníci. Většina druhů patří do čeledi střevlíkovitých neboli zemních brouků (Carabidae). Zemní brouci jsou často aktivní predátoři v noci nebo za slabého světla a hrají důležitou roli v regulaci populací jiného hmyzu i drobných bezobratlých.

Stavba těla a životní cyklus

Adephaga mají typicky protáhlé tělo, dobře vyvinuté kusadla a prognátní hlavu – to jsou známky predátorského způsobu života. Mnohé druhy mají dlouhé, tenké tykadla a silné nohy přizpůsobené běhu nebo plavání (u vodních forem). Charakteristickým taxonomickým znakem je například oddělení prvního břišního zadečku (sternitu) zadními kyčlemi.
Vývoj probíhá s dokonalou přeměnou (holometabola): vajíčko → larva (obvykle aktivní predátor) → kukla → imago (dospělec). Doba vývoje závisí na druhu a prostředí; v chladnějším klimatu může být jeden vývojový cyklus roční nebo i delší.

Rozdělení a hlavní čeledi

Adephaga se tradičně dělí na dvě hlavní evoluční větve: Hydradephaga (vodní skupiny) a Geadephaga (pozemní skupiny). Mezi hlavní čeledi patří například:

  • Carabidae — střevlíkovití (zemní brouci)
  • Dytiscidae — potápníci (velké vodní predátory)
  • Gyrinidae — vířníci (rychle se pohybující povrchoví vodní brouci)
  • Haliplidae — menší vodní čeledˇ
  • Noteridae, Amphizoidae, Hygrobiidae, Trachypachidae, Rhysodidae a Cicindelidae (v různých systémech zařazení se četnost a hranice čeledí liší)

Tento podřád zahrnuje jak plně suchozemské predátory, tak cévní a povrchové vodní formy, které mají adaptace ke plavání (např. plovací nohy a vzduchové zásoby pod krovkami).

Ekologie a význam

Adephaga jsou převážně dravci a patří mezi důležité složky pozemních i vodních potravních sítí. Loví hmyz, měkkýše, korýše nebo i malé obratlovce, podle velikosti druhu. Jsou užiteční v zemědělství i zahradnictví, protože potlačují populaci škůdců. Některé druhy (např. běžní střevlíci) jsou aktivní hlavně v noci, jiné (např. někteří potápníci) loví ve vodě přes den i nocí.

Fosilní záznam a původ

První fosilie obou hlavních větví se nacházejí v období triasu, což naznačuje, že diverzifikace Adephaga je velmi stará a probíhala už na počátku vývoje moderních brouků. Fosilie ukazují, že adaptace na vodní prostředí i na rychlý pozemní predátorský způsob života se u této skupiny objevily brzy v evoluci.

Obrana a bombardérovití brouci

Pozemní brouci mívají silné chemické obranné mechanizmy. Mají speciální pygidiální žlázy, které mohou vystřikovat dráždivé nebo toxické látky na predátory. Některé skupiny to dovedly k extrému — bombardérovití brouci (např. z podčeledi Brachininae u střevlíkovitých) mísí v žlázách reaktivní chemikálie takovým způsobem, že při vypuštění dochází k prudké exothermické reakci; výsledný výstřik je horký, štiplavý a často doprovázený slyšitelným prasknutím. Tato obrana je velmi účinná proti drobným savcům, plazům i ptákům.

Ochrana a výzkum

Některé druhy adephag jsou indikátory kvality prostředí (např. citlivé vodní druhy) a jsou proto sledovány v ekologických studiích. Zároveň jsou adephagové předmětem výzkumu v oblasti evoluce obranných chemických systémů, biomechaniky lomu a adaptací na vodní život.