Rozum a cit je román Jane Austenové. Byl to její první román, který vyšel v roce 1811. Román pojednává především o dvou sestrách, Elinor a Marianne Dashwoodových, a jejich životě a láskách. Příběh se odehrává v jižní Anglii v 90. letech 18. století.

Děj

Po smrti pana Dashwooda zdědí rodinné sídlo Norland Park jeho syn z prvního manželství, takže paní Dashwoodová a její tři dcery čelí náhlému zhoršení majetkové situace a jsou nuceny se přestěhovat na skromnější sídlo. Dvě hlavní dějové linie sledují odlišné přístupy k citům a rozumu: Elinor, rozumná a zdrženlivá, skrývá své city k Edwardu Ferrarsovi, zatímco mladší Marianne projevuje upřímné a impulzivní city vůči Johnu Willoughbymu. Jejich osudy zasahují i další postavy — přátelství, lži, společenské tlaky a hospodářská nejistota určují směr jejich vztahů a rozhodnutí. Zápletky vyvrcholí odhalením tajemství (např. tajného zasnoubení Lucy Steele s Edwardem), Marianneiným zklamáním a následným smířením obou s realitou i možností šťastného manželství s rozumnou volbou.

Hlavní postavy

  • Elinor Dashwood – nejstarší dcera, zastává rozum a samokontrolu.
  • Marianne Dashwood – citlivá a impulzivní, symbolizuje „cit“ (sensibility).
  • Paní Dashwoodová – matka, která podporuje city dcer.
  • Edward Ferrars – ušlechtilý, ale společensky uvázaný; milostný zájem Elinor.
  • Plukovník Brandon – rozumný a stabilní nápadník Marianne, nositel morálního opěření.
  • John Willoughby – okouzlující, ale nespolehlivý muž v Marianneině životě.
  • Lucy Steele – intrigantka, která skrývá své zasnoubení s Edwardem.
  • John a Fanny Dashwoodovi – přispívají k rodinnému konfliktu o dědictví.
  • Sir John Middleton – soused, u něhož rodina nalézá přechodné útočiště.

Témata a styl

  • Rozum versus cit: základní osový konflikt románu, zobrazený na osobních volbách postav.
  • Sociální postavení a manželství: manželství je často nutností zabezpečení, nikoli jen záležitostí citu.
  • Právní a majetkové otázky: otázky dědictví a „entail“ ilustrují zranitelnost žen bez vlastního majetku.
  • Ironie a vypravěčský tón: Austenová používá jemnou ironii, pozorování mravů a volný nepřímý projev, čímž dává nahlédnout do vnitřního světa postav a zároveň kritizuje dobové konvence.

Vydání a přijetí

Austenová za vydání knihy zaplatila. Nakladatel dostal provizi z prodeje. První vydání vyšlo v roce 1811 anonymně pod označením „By a Lady“. Z tiskové edice se do července 1813 prodalo všech 750 vytištěných výtisků a autorka z prodeje obdržela 140 liber (uvedená částka odpovídá částce z dobového účtování; v některých přepočtech je uváděna přibližně jako 5 000 Kč dle tehdejších kurzů). Druhé vydání bylo inzerováno v říjnu 1813.

Román si rychle našel čtenářskou přízeň a položil základy Austenové jako významné anglické spisovatelky. Dílo bylo v průběhu 19. a 20. století a později mnohokrát adaptováno pro divadlo, film i televizi (mezi známé adaptace patří např. film z roku 1995 režírovaný Angem Leem). Dnes je Rozum a cit považován za jedno z klíčových děl anglické realistické prózy a stále oslovuje čtenáře svým kombinací citu, rozumu a sociální satiry.