Rituální očista je rituál předepsaný náboženstvím, při kterém je člověk považován za zbaveného nečistoty. Mnohá náboženství vyžadují, aby uctívající osoby byly v tomto stavu. Rituální očista je stav rituální čistoty. Rituální očista se může vztahovat také na předměty a místa. Rituální nečistota není totožná s běžnou tělesnou nečistotou, jako jsou například skvrny od špíny, nicméně tělesné tekutiny jsou obecně považovány za rituálně nečisté.
Většina těchto rituálů existovala již dlouho před zárodečnou teorií nemocí a zaujímá významné místo v nejstarších známých náboženských systémech starověkého Blízkého východu. Někteří autoři spojují tyto rituály s tabu.
Někteří lidé vidí přínos těchto postupů pro zdraví a prevenci infekcí, zejména v oblastech, kde lidé přicházejí do těsného kontaktu. Ačkoli tyto praktiky vznikly dříve, než se myšlenka teorie zárodků dostala na veřejnost v oblastech, kde se používá každodenní úklid, zdá se, že ničení infekčních agens je dramatické. Jiní popisují "rozměr čistoty", který je v náboženstvích univerzální a který se nás snaží odklonit od znechucení (na jedné straně) a povznést k čistotě a božství (na straně druhé). Odklon od nečistoty k čistotě a od deviantního k morálnímu chování (v rámci kulturního kontextu).
