Relativní datování je druh geochronologie, který určuje relativní pořadí minulých událostí. Jejím smyslem je zjistit stáří objektu nebo události porovnáním s jiným objektem nebo událostí, případně s využitím poznatků z prostředí nebo okolností, za nichž byl nalezen. Při relativním datování nejde o zjištění absolutního stáří. V geologii lze ke korelaci jednoho stratigrafického sloupce s jiným použít horniny nebo povrchové usazeniny, zkameněliny a litologie. Před objevem radiometrického datování na počátku 20. století používali archeologové a geologové k určení stáří materiálů relativní datování.
Radiometrické datování je naproti tomu způsob absolutního datování. Relativní datování může určit pouze pořadí, v jakém došlo k řadě událostí, nikoliv kdy k nim došlo . I přesto však zůstává užitečnou technikou. Relativní datování pomocí biostratigrafie je v paleontologii preferovanou metodou a v některých ohledech je přesnější. Zákon superpozice říká, že starší vrstvy budou v lokalitě hlouběji než vrstvy novější. Tento zákon byl v geologii od 17. století do počátku 20. století metodou "relativního datování".
