Borovice červená (Pinus resinosa) je borovice pocházející ze severovýchodní části Severní Ameriky. Borovice červená roste v oblasti od Newfoundlandu na západ po jihovýchodní Manitobu a na jih po severní Illinois a Pensylvánii, s malou okrajovou populací v Apalačských horách v Západní Virginii. Na horním středozápadě Spojených států je někdy známá pod matoucím názvem Norway Pine, přestože nepochází z Norska. Je to státní strom Minnesoty.

Popis

Borovice červená je středně až vysoká jehličnatá dřevina, obvykle dorůstající výšky 20–35 m, výjimečně i více. Koruna je na mladých stromech kuželovitá až válcovitá, u starších stromů více otevřená a pravidelná. Kmen bývá rovný, se štíhlou korunou. Kůra je na mladých stromech hladká a červenohnědá, s věkem se rozpraskává a tvoří šupiny.

Jehlice jsou uspořádány ve svazečcích po dvou, dlouhé přibližně 10–18 cm, tuhé a lesklé, často tmavě zelené. Šišky jsou kuželovité až podlouhlé, obvykle 4–6 cm dlouhé; semena mají křídélko a šíří se větrem. Borovice červená má relativně pevnou, červenavě zbarvenou dřevní hmotu, proto je i častým zdrojem stavebního a konstrukčního dřeva.

Rozšíření a stanoviště

Rodným areálem borovice červené je severovýchodní a střední pás Severní Ameriky — od pobřeží Atlantského oceánu na východě po jihovýchodní Manitoba na západě a od kanadského Newfoundlandu na severu až po severní části Illinois a Pensylvánie na jihu. Vyskytuje se i v okrajových populacích v Apalačských horách.

Preferuje chladnější klimatické pásmo a dobře propustné, písčité až štěrkovité půdy. Je tolerantní vůči suchým a chudším půdám, méně dobře snáší těžké jílovité a trvale zamokřené půdy. Obvykle roste na otevřených, slunných stanovištích a je druhově spojená s borovými a smíšenými jehličnatými porosty.

Ekologie

  • Borovice červená je světlotvorná a ve stínu se špatně obnovuje; přirozeně se šíří především ze semen do otevřených nebo narušených stanovišť.
  • Semena jsou potravou pro ptáky a drobné savce; větve a jehlice poskytují úkryt pro hmyz a ptáky.
  • V některých oblastech je schopna tvořit čisté porosty, jinde se mísí s dalšími druhy jehličnanů a listnatých stromů.

Využití

  • Dřevo: cenné stavební a konstrukční dřevo, používá se i na sloupy, trámy, podlahy a nábytek. Má rovné vlákno a příjemné červenavé zbarvení.
  • Papírenský průmysl: využívá se i v těžbě na buničinu a papír.
  • Krajinné použití: v lesním hospodářství pro zalesňování chudých písčitých stanovišť, jako větrolamy a ochranné pásy; občas se pěstuje v parcích a větších zahradách pro svůj statný habitus.
  • Historické a kulturní: je státním stromem Minnesoty a statisticky významnou dřevinou v regionu.

Pěstování a péče

Borovice červená je vhodná pro pěstování na slunných stanovištích v dobře propustné půdě. Má střední tempo růstu, je poměrně odolná vůči suchu po zavedení a snáší i chudší půdy. Při výsadbě je třeba zajistit dostatečný prostor pro kořenový systém a dobré odvodnění. Šíření probíhá semeny; rozmnožování řízky není běžné.

Škůdci a choroby

Mezi časté problémy patří útoky kůrovců a jiného dřevokazného hmyzu, houbové choroby napadající kořeny a kmen (např. patogenní druhy způsobující hnilobu) a tip blight (odumírání vrcholů). V oblastech s osídlením se může setkat i s poškozením způsobeným lidskými zásahy nebo změnou stanovišť. Správné lesní hospodaření, omezení stresu stromů a sledování výskytu škůdců pomáhá redukovat riziko.

Ochrana a stav

Celkově borovice červená není považována za ohrožený druh; má široké a stabilní rozšíření v rodném areálu. Lokální populace mohou být ovlivněny odlesňováním, změnami klimatu nebo náhlými epidemiologickými výskyty škůdců. V lesním hospodářství bývá často podporována výsadbou pro její hodnotné dřevo a schopnost zpevňovat chudé půdy.

Podobné druhy a rozeznání

Borovice červená se může podobat jiným borovicím z oblasti (např. borovici černé nebo borovici vejmutovce), ale odlišuje se především kombinací dlouhých jehlic ve svazečcích po dvou, červenavým zbarvením kůry a charakteristickým habitusem. Název „Norway Pine“, který se používá v některých částech USA, je historický a může být matoucí — druh není z Norska, tento lidový název vznikl podle podobnosti s evropskými borovicemi.

Etymologie

Latinský druhový název resinosa odkazuje na pryskyřičnatou (resinózní) povahu dřeva a jehlic, tedy na přítomnost pryskyřice, což je u borovic běžné.

Pokud hledáte strom vhodný pro písčité a suché stanoviště s hodnotným dřevem nebo chcete poznat charakteristickou borovici severovýchodní Severní Ameriky, borovice červená (Pinus resinosa) je výrazným a užitečným druhem s dlouhou tradicí v lesním hospodářství i krajinářství.