Prokopius z Cesareje (řecky Προκόπιος ο Καισαρεύς,, asi 500 – asi 565) byl významný východořímský učenec a historik. Účastnil se válek císaře Justiniána I. jako sekretář a poručník generála Belisaria a stal se hlavním historikem 6. století n. l. Napsal tři rozsáhlá a dodnes četná díla: Justiniánovy války (Historie válek), Justiniánovy stavby (O stavbách) a provokativní Tajné dějiny (Anecdota). Běžně je považován za posledního významného historika antického světa a za jednoho z nejdůležitějších pramenů pro poznání Byzantské říše za vlády Justiniána.
Život a role při výpravách
Prokopius se pravděpodobně narodil v Caesareji v Kappadokii. O jeho osobním životě je známo málo; znám je především z jeho vlastních záznamů. V letech, kdy probíhaly vojenské výpravy Justiniána (zejména proti Sásánovské Persii, proti Vandalům v severní Africe a proti Ostrogótům v Itálii), působil jako blízký spolupracovník generála Belisaria. Jako písař, tajemník a úředník měl přístup k vojenským zprávám, úředním dokumentům a očitým svědectvím, což mu umožnilo shromáždit bohaté materiály pro své kroniky.
Hlavní díla
Justiniánovy války (v originále Historie válek) jsou souborem knih, které popisují válečné tažení Byzantské říše v době Justiniána. Dílo je strukturováno do několika knih a pokrývá konflikty s Peršany, výpravu proti Vandalům v severní Africe a války proti Ostrogótům v Itálii. Prokopius zde kombinuje osobní pozorování s oficiálními zprávami a často podává podrobný vojenský a taktický popis událostí.
Justiniánovy stavby (O stavbách) je dílo věnované budovám a velkým stavebním projektům, které probíhaly za vlády Justiniána. Popisuje nejen chrám Hagia Sophia v Konstantinopoli, ale i pevnosti, mosty, kostely a další veřejné stavby po celé říši. Kniha sloužila částečně jako oslava císařovy aktivitě a propagace jeho zásluh, ale poskytuje i cenné informace o rozsahu stavebních aktivit ve 6. století.
Tajné dějiny (Anecdota) je osobní a ostrá kritika dvora Justiniána a císařovny Theodory. Tento spis, napsaný v jiném tonu než jeho oficiální například Justiniánovy stavby, líčí domnělé morální zločiny, intriky a skryté stránky císařského páru a některých dalších osob (včetně Belisaria). Dílo bylo pravděpodobně určeno k soukromé cirkulaci a nebylo publikováno za autorova života; historici jej vnímají jako důležitý, avšak zaujatý a někdy přehnaný doplněk k oficiálnějším relacím.
Styl, metody a historická hodnota
Procopius psal v klasickém, často aticizujícím řeckém slohu. Jeho práce kombinují očité svědectví, oficiální dokumenty a literární tradici římsko-řecké historiografie. Díky tomu poskytuje detailní obraz vojenských operací, administrativy, architektury i politických poměrů 6. století.
Současní historikové považují Prokopia za cenný pramen, ale čtou jeho díla kriticky: zatímco Justiniánovy války a Justiniánovy stavby obsahují mnoho faktických informací, Tajné dějiny ukazují autorovy osobní resentimenty a lze zde nalézt přehnané nebo neověřitelné výtky. Prokopius tedy není neutrálním kronikářem, ale jeho díla jsou pro badatele nenahraditelná právě pro kombinaci oficiální a soukromé perspektivy.
Dědictví a badatelský zájem
Prokopius zůstává jedním z nejčastěji citovaných pramenů pro období Justiniána. Jeho popisy staveb pomohly obnovit podobu některých zaniklých památek, zatímco vojenské a politické zápisy slouží při rekonstrukci událostí 6. století. Moderní edice, překlady a komentáře učinily jeho díla dostupná širšímu publiku a nadále vyvolávají debaty o autorově motivaci, pravdivosti a literárních cílech.
Kde číst a odborná literatura
Díla Prokopia jsou dostupná v originále i v překladech do moderních jazyků. Pro zájemce o hlubší studium jsou k dispozici kritická vydání řeckého textu a souborné anglické nebo jiné moderní překlady doplněné komentáři, poznámkami a indexy. V české a světové historiografii je Prokopius pravidelně citován při zpracování raně byzantské epochy.