Procopius
Prokopius z Cesareje (řecky Προκόπιος ο Καισαρεύς, asi 500 - asi 565) byl významný východořímský učenec. Účastnil se válek císaře Justiniána I. a byl hlavním historikem 6. století n. l., který napsal Justiniánovy války, Justiniánovy stavby a slavné Tajné dějiny. Běžně je považován za posledního významného historika antického světa.
Písemnosti
Prokopiovy spisy jsou hlavním zdrojem informací o vládě římského císaře Justiniána. Prokopius byl autorem dějin v osmi knihách o válkách, které vedl Justinián I., panegyrického díla o Justiniánových veřejných pracích v celé říši a knihy známé jako Tajné dějiny (řecky Anekdota), která tvrdí, že informuje o skandálech, které Prokopius nemohl zahrnout do svých publikovaných dějin.
Na základě Prokopiových děl (a dalších pramenů) byla napsána řada historických románů, z nichž nejlepší, Hrabě Belisarius, napsal v roce 1938 básník a spisovatel Robert Graves.
Seznam vybraných prací
- Procopii Caesariensis opera omnia. Edited by J. Haury; revised by G. Wirth. 3 svazky. Leipzig: Teubner, 1976-64. Řecký text.
- Prokopius. Edited by H. B. Dewing. 7 svazků. Loeb Classical Library. Cambridge, Mass.: Harvard University Press a London, Hutchinson, 1914-40. Řecký text a anglický překlad.
- Prokopius, Tajné dějiny, překlad G. A. Williamson. Harmondsworth: Penguin Books, 1966. Čtivý a přístupný anglický překlad Anekdot.
