Pozorování
Pozorování je činnost inteligentní živé bytosti (např. člověka), která vnímá a osvojuje si poznatky o jevu v rámci svých předchozích znalostí a představ.
Pozorování je víc než pouhý akt pozorování: Pozorování vyžaduje pozorování a hledání poznatků.
Pozorování, která pocházejí ze samočinných přístrojů, jsou často nespolehlivá. Taková pozorování se obtížně reprodukují, protože se mohou lišit i při stejných podnětech. Proto nejsou příliš užitečná v exaktních vědách, jako je fyzika, která vyžaduje přístroje, jež se samy nedefinují. Často je tedy nutné používat různé technické přístroje, jako jsou: spektrometry, osciloskopy, kamery, dalekohledy, interferometry, magnetofony, teploměry atd. a nástroje jako hodiny, váhy, které pomáhají zlepšit přesnost, kvalitu a užitečnost informací získaných z pozorování.
Přesnost a obrovský úspěch vědy se připisuje především přesnosti a objektivitě (tj. opakovatelnosti) pozorování reality, kterou věda zkoumá.
Úloha pozorování ve vědecké metodě
Vědecká metoda označuje techniky zkoumání jevů, získávání nových poznatků nebo korigování a integrace předchozích poznatků. Aby mohla být metoda zkoumání označena za vědeckou, musí být založena na shromažďování pozorovatelných, empirických a měřitelných důkazů, které podléhají specifickým zásadám uvažování. Vědecká metoda se skládá ze sběru dat prostřednictvím pozorování a experimentů a z formulace a testování hypotéz.
Přestože se postupy v jednotlivých oblastech zkoumání liší, lze identifikovat rysy, které odlišují vědecké zkoumání od jiných metodologií poznání. Vědci navrhují hypotézy jako vysvětlení jevů a navrhují experimentální studie k ověření těchto hypotéz. Tyto kroky musí být opakovatelné, aby bylo možné spolehlivě předpovědět budoucí výsledky. Teorie, které zahrnují širší oblasti zkoumání, mohou spojovat mnoho hypotéz do ucelené struktury. To zase může pomoci vytvořit nové hypotézy nebo zasadit skupiny hypotéz do souvislostí.
Mezi další aspekty společné různým oblastem zkoumání patří přesvědčení, že proces musí být objektivní, aby se omezil zkreslený výklad výsledků. Dalším základním očekáváním je dokumentace, archivace a sdílení všech údajů a metodiky, aby byly k dispozici pro pečlivé zkoumání jinými vědci, a tím umožnit ostatním výzkumníkům ověřit výsledky pokusem o jejich reprodukci. Tento postup, nazývaný úplné zveřejnění, také umožňuje stanovit statistická měřítka spolehlivosti těchto údajů.
Testování a zlepšování
Vědecký proces je iterativní. V každé fázi je možné, že nějaká úvaha povede vědce k opakování dřívější části procesu. Neúspěch při rozvíjení zajímavé hypotézy může vést vědce k novému vymezení předmětu, o kterém uvažuje. Neúspěch hypotézy, která nepřinese zajímavé a testovatelné předpovědi, může vést k přehodnocení hypotézy nebo definice předmětu. Neúspěch experimentu, který nepřinese zajímavé výsledky, může vést vědce k přehodnocení experimentální metody, hypotézy nebo definice předmětu.
Ostatní vědci mohou zahájit vlastní výzkum a vstoupit do procesu v jakékoli fázi. Mohou si osvojit charakteristiku a formulovat vlastní hypotézu, nebo si mohou osvojit hypotézu a odvodit vlastní předpovědi. Často se stává, že experiment neprovádí ten, kdo předpověď vyslovil, a charakteristika vychází z experimentů provedených někým jiným. Zveřejněné výsledky experimentů mohou také sloužit jako hypotéza předpovídající vlastní reprodukovatelnost.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to pozorování?
Odpověď: Pozorování je činnost inteligentní živé bytosti (např. člověka), která vnímá a osvojuje si poznatky o jevu v rámci svých předchozích znalostí a představ.
Otázka: Jak se liší pozorování od pouhého sledování?
Odpověď: Pozorování vyžaduje víc než jen akt pozorování; zahrnuje aktivní vyhledávání poznatků, často prostřednictvím experimentů.
Otázka: Proč jsou pozorování, která pocházejí ze samočinných přístrojů, nespolehlivá?
Odpověď: Samostatně definovatelné přístroje mohou dávat různé výsledky, i když jsou vystaveny stejným podnětům, což ztěžuje jejich reprodukci a není příliš užitečné pro exaktní vědy, jako je fyzika, která vyžaduje přesná měření.
Otázka: Jaké typy technických nástrojů se používají ke zlepšení přesnosti a kvality informací získaných pozorováním?
Odpověď: Příkladem technických přístrojů jsou spektrometry, osciloskopy, kamery, teleskopy, interferometry, magnetofony, teploměry atd. a také nástroje jako hodiny a váhy, které pomáhají zvyšovat přesnost a užitečnost.
Otázka: Jak bylo dosaženo přesnosti ve vědě?
Odpověď: Přesnost a úspěch vědy se připisuje přesným a objektivním (tj. opakovatelným) pozorováním reality zkoumané vědou.
