Nintendo 64 (N64) – třetí domácí konzole, 3D grafika a kazety

Nintendo 64 (N64): legendární třetí konzole Nintenda — průkopník 3D grafiky, plastových kazet, ikonického ovladače a nezapomenutelných her 90. let.

Nintendo 64 (běžně označované zkratkou N64) byla třetí domácí herní konzole vydaná společností Nintendo. Poprvé se objevila v Japonsku v červnu 1996 a měla konkurovat konzolím Sony PlayStation a Sega Saturn. N64 byla první konzolí Nintendo navrženou s důrazem na plnohodnotné 3D grafické zpracování a stala se milníkem ve vývoji 3D her. Namísto optických disků používala plastové kazety (cartridge), což zkracovalo dobu načítání a prakticky znemožňovalo jednoduché kopírování her. Z toho plynulo i to, že výroba a distribuce her byly dražší, takže ceny titulů bývaly vyšší než u her na CD nebo discích. Ovladač pro Nintendo 64 měl charakteristický tvar písmene "M" a obsahoval 10 tlačítek a centrální joystick. Po uvedení N64 adoptovaly analogické řízení i další výrobci — Společnost Sony následně ve svých ovladačích zavedla analogové páčky (vedlo to k vývoji ovladače DualShock pro PlayStation). Po vybalení z krabice mělo Nintendo 64 4 MB paměti RAM, kterou šlo rozšířit pomocí rozšiřujícího balíčku na 8 MB.

Hardware a technické vlastnosti

Klíčové komponenty:

• Procesor a grafika: N64 využívalo výkonný 64bitový procesor a specializovaný grafický koprocesor schopný zpracovávat 3D scény v reálném čase.
• Paměť: Výchozí konfigurace obsahovala 4 MB RDRAM, volitelně rozšiřitelných na 8 MB pomocí tzv. Expansion Paku (pro některé hry vyžadovaný).
• Mediá: Kazety (cartridge) s kapacitami obvykle od několika MB až po desítky MB — rychlé načítání, vyšší výrobní náklady.
• Zvuk: Integrované zvukové možnosti, avšak u některých titulů byla kvalita hudby a zvuků omezená ve srovnání s CD médiem konkurenčních systémů.
• Multiplayer: Konzole standardně nabízela čtyři porty pro ovladače, což podporovalo místní multiplayer bez potřeby dodatečných rozbočovačů.

Ovladač a příslušenství

Ovladač N64 byl navržen speciálně pro ovládání 3D her. Obsahoval:

• centrální analogový joystick (joystick výrazně zlepšil ovládání 3D pohybu),
• Z-spoušť umístěnou vzadu uprostřed,
• klasická tlačítka A a B, tlačítka C (čtyři směrová tlačítka často používaná pro pohledy kamery nebo rychlé příkazy),
• Start, L a R ramena a možnost vložení rozšíření do spodní části ovladače.

Mezi důležitá příslušenství patřily:

• Rumble Pak – zařízení poskytující silové zpětné vazby (vibrace), poprvé široce využívané a podporované mnoha hrami,
• Controller Pak – paměťová karta do ovladače pro ukládání herních dat,
• Expansion Pak – rozšíření paměti systému na 8 MB, nutné nebo doporučené pro některé tituly (např. pro lepší rozlišení nebo více polygonů),
• Transfer Pak – adaptér umožňující přenos dat z herních kazet pro Game Boy/Color (např. propojení s Pokémon hrami).

Hry, vývojářská podpora a trh

Nintendo 64 mělo několik ikonických a dodnes ceněných titulů, zejména first‑party hry od Nintendo, které ukázaly sílu platformy v 3D prostředí. Mezi nejznámější patří především Super Mario 64 a The Legend of Zelda: Ocarina of Time, které zásadně ovlivnily design moderních 3D her. Dalšími významnými tituly byly např. GoldenEye 007, Mario Kart 64, Banjo‑Kazooie, Donkey Kong 64, Star Fox 64, Super Smash Bros. a řada dalších.

Protože výroba kazet byla dražší než výroba her na CD, mnoho třetích stran preferovalo vývoj pro PlayStation (a později i pro PlayStation 2). Nintendo navíc bylo známo silnějším kontrolováním obsahu svých titulů a částečně odmítáním výrazných prvků jako výrazné krve nebo extrémního násilí, což vedlo některé vývojáře k vydávání „mature“ her raději na konkurenčních platformách. I přesto se ale na N64 objevily i násilnější tituly; například střílečka z pohledu první osoby Perfect Dark od společnosti Rare patří mezi klasiky žánru na této konzoli.

Výhody a nevýhody kazet

• Výhody: rychlé načítání, odolnost vůči poškrábání, obtížné pirátění, spolehlivost, okamžitý přístup k datům.
• Nevýhody: vyšší výrobní náklady, menší kapacita pro hlasovou nahrávku a CD‑kvalitní hudbu než u CD médií, omezená textura paměť vedoucí k běžně „méně detailním“ texturám než u některých konkurentů.

Dopad, komerční úspěch a odchod z trhu

Nintendo 64 přineslo několik technologických inovací (zejména široké rozšíření analogového ovládání a standard místního čtyřčlenného multiplayeru), ovlivnilo design 3D her a zanechalo bohaté portfolio titulů, která si udržují popularitu i mezi sběrateli a retro hráči. Konzole se komerčně prodávala dobře, avšak ztratila část trhu vzhledem k širší podpoře třetích stran u konkurenčních systémů.

Výroba konzole byla ukončena na počátku 21. století; v některých regionech byly dodávky ukončeny kolem roku 2002–2003. Nintendo 64 tak uzavřelo éru velkých cartridge konzolí a otevřelo cestu dalším generacím s optickými médii a později digitální distribucí.

Dědictví

Navzdory omezením má N64 trvalé místo v historii videoher. Je chváleno za průkopnické 3D tituly, přátelské ovládání v prostředí 3D světa a silné first‑party značky. Technologie a herní mechaniky, které N64 prosadilo (analogové řízení, lokální multiplayer, inovativní level design), se staly standardem další generace konzolí.

Vybrané významné tituly:

• Super Mario 64
• The Legend of Zelda: Ocarina of Time
• GoldenEye 007
• Mario Kart 64
• Star Fox 64
• Banjo‑Kazooie
• Perfect Dark (viz výše)
• Super Smash Bros.

Pro čtenáře zajímající se o historii konzolí nabízí N64 zajímavé studium kompromisů mezi technickými řešeními (kazety vs. CD), obchodní strategií a vlivem na vývoj her jako média.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co bylo Nintendo 64?

Otázka: Jak se lišila od ostatních konzolí?

Otázka: Jak vypadal ovladač?

Otázka: Kolik paměti RAM měl ovladač po vybalení z krabice?

Otázka: Proč pro něj mnoho videoherních společností nevyvíjelo hry?

Otázka: Vyšly na tomto systému nějaké násilné hry?

Otázka: Kdy byla výroba celosvětově ukončena?

Hledání podle dopisu