New Deal (programy Franklina D. Roosevelta)

Pozadí a hlavní principy

New Deal vznikl v kontextu masivní hospodářské recese, prudkého nárůstu nezaměstnanosti a kolapsu bankovního sektoru. Administrativa Rooseveltova se orientovala na tři základní pilíře často shrnované jako "relief, recovery, reform" — pomoc těm, kdo utrpěli nejvíce; podpora oživení průmyslu a zemědělství; a institucionální změny k předcházení budoucích krizí. V prvních měsících funkčního období, v tzv. stovce dnů, prosadila vláda řadu opatření s cílem stabilizovat systém.

Hlavní programy a instituce

• CCC (Civilian Conservation Corps) – dočasné zaměstnávání mladých mužů při pracích na ochraně životního prostředí a infrastruktuře.
• WPA (Works Progress Administration) – velké programy veřejných prací financující výstavbu silnic, škol, mostů, ale i umělecké a kulturní projekty.
• AAA (Agricultural Adjustment Act) – opatření směřující ke stabilizaci zemědělských cen a snížení přebytkové produkce; v praxi kontroly produkce a podpory farmářů.
• HOLC (Home Owners' Loan Corporation) – pomoc při refinancování hypoték, která měla zabránit hromadným zabavům domů.
• FERA, CWA, PWA – různé úřady a programy pro okamžitou nouzovou pomoc, krátkodobé veřejné práce a větší veřejné zakázky.
• NRA (National Recovery Administration) – snaha o koordinaci průmyslových odvětví a nastavení pravidel hospodářské soutěže; později napadeno u Nejvyššího soudu.
• Další významné instituce a reformy: vytvoření pojištění vkladů v bankách, regulace kapitálových trhů, zavedení sociálního pojištění a programy energetických a vodních projektů (např. programy přehrad a regionální rozvoje).

Mnohé z těchto opatření kombinovaly okamžitou zaměstnanost s dlouhodobými investicemi do infrastruktury a lidského kapitálu. Některé agentury byly koncipovány jako dočasné, jiné se staly stálou součástí federálního rámce.

První a Druhý New Deal

Historici mívají New Deal rozdělena na dvě fáze. První fáze (počátek Rooseveltova funkčního období) se soustředila na rychlé kroky k zastavení hospodářského pádu a stabilizaci bank. Druhý New Deal, zahájený kolem poloviny dekády, se více věnoval strukturálním reformám a sociální ochraně — zákonům, které posilovaly postavení pracujících, zaváděly sociální zabezpečení a rozšiřovaly federální zapojení do hospodářství.

Výsledkem byly významné změny v pracovním právu a v organizaci odborů, které vedly v následujících letech k širší kolektivní organizaci pracovníků a růstu významu odborových svazů v americkém průmyslu.

Dopady, spory a dědictví

New Deal má smíšené, avšak dlouhodobě významné hodnocení. Na jedné straně přinesl tisíce veřejných prací, stabilizoval bankovní sektor, položil základy sociálního zabezpečení a zanechal rozsáhlou infrastrukturní stopu v podobě škol, silnic a veřejných budov. Na druhé straně čelil kritice z pravice za rozšiřování vládní moci a z levice za nedostatečnost některých opatření, a některé programy byly zákonodárně či soudně zpochybněny.

New Deal také změnil politickou mapu Spojených států a přispěl ke vzniku širší koalice voličů, která ovlivňovala americkou politiku desítky let. Jeho programy a institucionální reformy slouží dodnes jako příklad státní intervence při řešení hlubokých ekonomických krizí a často jsou zmiňovány v debatách o sociální politice, ochraně zaměstnanosti a veřejných investicích.

Pro další informace a podrobnější přehled konkrétních zákonů a programů viz následující odkazy: souhrn historie, dopady na zaměstnanost a zemědělské reformy.