Neokeynesiánství
Neokeynesiánská ekonomie je škola makroekonomického myšlení, která vznikla po druhé světové válce na základě spisů Johna Maynarda Keynese. Skupina ekonomů (zejména John Hicks, Franco Modigliani a Paul Samuelson) se pokusila interpretovat a formalizovat Keynesovy spisy a syntetizovat je s neoklasickými modely ekonomie. Tento model, model IS/LM, má téměř stejný vliv na určování aktuální politiky a ekonomického vzdělávání jako původní Keynesova analýza. Vztahuje agregátní poptávku a zaměstnanost ke třem proměnným, tj. množství peněz v oběhu, vládnímu rozpočtu a stavu očekávání podniků. Tento model byl po druhé světové válce mezi ekonomy velmi oblíbený, protože jej bylo možné chápat z hlediska teorie všeobecné rovnováhy. Jejich práce se stala známou jako neoklasická syntéza. Vytvořila modely, které tvořily základní myšlenky neokeynesiánské ekonomie. Tyto myšlenky dominovaly hlavnímu proudu ekonomie v poválečném období a tvořily hlavní proud makroekonomického myšlení v 50., 60. a 70. letech.
V 70. letech 20. století došlo k řadě událostí, které otřásly neokeynesiánskou teorií. Vyspělý svět trpěl pomalým hospodářským růstem a současně vysokou inflací (stagflace). Také práce monetaristů, jako byl Milton Friedman, zpochybnily neokeynesiánské teorie. Výsledkem byla řada nových myšlenek, které měly do keynesiánské analýzy přinést nástroje, jež by byly schopny vysvětlit ekonomické události 70. let. Další velká vlna keynesiánského myšlení začala pokusem dát keynesiánskému makroekonomickému uvažování mikroekonomický základ. Noví keynesiánci pomohli vytvořit "novou neoklasickou syntézu", která v současnosti tvoří hlavní proud makroekonomické teorie. Po vzniku nové keynesiánské školy byli neokeynesiánci někdy označováni jako starokeynesiánci.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to neokeynesiánská ekonomie?
Odpověď: Neokeynesiánská ekonomie je škola makroekonomického myšlení, která vznikla po druhé světové válce na základě spisů Johna Maynarda Keynese. Syntetizuje neoklasické modely ekonomie s původní Keynesovou analýzou a používá model IS/LM k propojení agregátní poptávky a zaměstnanosti se třemi proměnnými, jako je množství peněz v oběhu, státní rozpočet a stav očekávání podniků.
Otázka: Kdo se pokusil interpretovat a formalizovat Keynesovy spisy?
Odpověď: Skupina ekonomů (zejména John Hicks, Franco Modigliani a Paul Samuelson) se pokusila interpretovat a formalizovat Keynesovy spisy.
Otázka: Jak se tento model stal po druhé světové válce populárním mezi ekonomy?
Odpověď: Tento model se stal mezi ekonomy populární po druhé světové válce, protože jej bylo možné chápat z hlediska teorie všeobecné rovnováhy.
Otázka: Co způsobilo řadu událostí v 70. letech 20. století, které otřásly neokeynesiánskou teorií?
Odpověď: Rozvinuté země trpěly pomalým hospodářským růstem a současně vysokou inflací (stagflace) a také práce Miltona Friedmana, které zpochybnily neokeynesiánské teorie, způsobily v 70. letech řadu událostí, které otřásly neokeynesiánskou teorií.
Otázka: Co vytvořili novokeynesiánci, aby dali keynesiánským makroekonomickým úvahám mikroekonomický základ?
Odpověď: Noví keynesiánci pomohli vytvořit "novou neoklasickou syntézu", která v současnosti tvoří hlavní proud makroekonomické teorie, aby keynesiánské makroekonomické uvažování získalo mikroekonomický základ.
Otázka: Jak se někdy o neokeynesiáncích mluví nyní?
Odpověď: Po vzniku nové keynesiánské školy jsou neokeynesiánci někdy označováni jako starokeynesiánci.
