Arthur C. Clarke (1917–2008) – britský spisovatel sci-fi, vynálezce a vizionář

Arthur C. Clarke — britský sci‑fi autor, vynálezce a vizionář: tvůrce „2001: Vesmírná odysea“, průkopník satelitních komunikací a celoživotní objevitel Srí Lanky.

Sir Arthur Charles Clarke (6. prosince 1917, Minehead, Somerset - 19. března 2008, Kolombo, Srí Lanka) byl britský spisovatel a vynálezce, který se proslavil především jako autor vědeckofantastické literatury a jako popularizátor kosmonautiky. Nejznámějším dílem je 2001: Vesmírná odysea, napsané v úzké spolupráci s režisérem Stanleym Kubrickem na stejnojmenném filmu (premiéra 1968). Spolu s autory jako Isaac Asimov patřil k nejvlivnějším spisovatelům science fiction 20. století.

Literární dílo

Clarke napsal řadu románů, povídek i populárně-vědeckých knih. Mezi jeho nejznámější patří:

• Konec dětství (Childhood's End) – román o kontaktu lidstva s pokročilou mimozemskou civilizací;
• Pád měsíčního prachu a Písky Marsu – dobrodružné i úvahové texty o průzkumu Sluneční soustavy;
• Písně vzdálené Země (The Songs of Distant Earth) – román o přežití lidské civilizace a mezihvězdných cestách;
• Setkání s Medúzou a mnoho slavných povídek jako „The Nine Billion Names of God“ nebo „The Star“;
• Setkání s Ramou (Rendezvous with Rama) – román o průzkumu obrovského mimozemského objektu procházejícího sluneční soustavou (jedno z jeho nejuznávanějších děl).

Kromě beletrie psal i odborné a populárně-naučné knihy, například The Exploration of Space (1951) nebo Profiles of the Future (1962), kde formuloval své známé myšlenky o budoucnosti techniky a vědy.

Vědecké a technické příspěvky

Během služby v Královském letectvu (Royal Air Force) v letech 1941–1946 pracoval jako radarový instruktor a technik. Už v roce 1945 navrhl použití umělých družic na geostacionární dráze pro celosvětovou komunikaci — koncept popsal ve článku a později se stal základem moderních satelitních telekomunikací. Za svůj návrh satelitního komunikačního systému obdržel v roce 1963 zlatou medaili Franklinova institutu.

Clarkeova jména se drží i v terminologii: geostacionární pásmo se běžně označuje jako „Clarkeův pás” (Clarke Belt). Byl také dlouholetým členem a v letech 1947–1950 a 1953 předsedou Britské meziplanetární společnosti (British Interplanetary Society).

Myšlenky a vliv

Clarke formuloval známá „Clarkeova tři pravidla“, stručně shrnutá takto:

• První Clarkeovo pravidlo: „Když nějaký vážený, nicméně stárnoucí vědec tvrdí, že něco je možné, je téměř jistě správně.“
• Druhé Clarkeovo pravidlo: „Jediný rozumný způsob, jak zjistit hranice možného, je posunout se za ně do nemožného.“
• Třetí Clarkeovo pravidlo: „Jakákoli dostatečně pokročilá technologie je nerozeznatelná od magie.“

Jeho představy o meziplanetární dopravě, satelitech a budoucnosti lidstva ovlivnily nejen literaturu, ale i vědecké a technické myšlení 20. století.

Srí Lanka, potápění a ocenění

V roce 1956 Clarke emigroval na Srí Lanku, aby se věnoval potápění. V této době se věnoval i podmořskému průzkumu a popsal mimo jiné objevené podmořské stavby a ruiny; mezi nimi se uvádějí i objevy v okolí Trincomalee (např. pozůstatky starobylého chrámu Koneswaram). Na Srí Lance žil až do své smrti a aktivně přispíval k místní vědecké i turistické komunitě.

Mezi jeho významná vyznamenání patří rytířský titul, kterým ho v roce 1998 povýšila královna Alžběta II., a nejvyšší srílanské státní vyznamenání Sri Lankabhimanya, které mu bylo uděleno v roce 2005.

Závěr a odkaz

Clarke zanechal obrovské dědictví v podobě románů, povídek, esejí a konkrétních technických návrhů, které přispěly k rozvoji satelitní komunikace a popularizaci kosmonautiky. Svým způsobem spojoval rigorózní vědecký přístup s literární fantazií a vizionářstvím.

Clarke zemřel ve věku 90 let na selhání srdce a dýchacích cest. Jeho odkaz žije dál v literatuře i v technologiích, které předpověděl a podpořil.

Hledání podle dopisu