Mandát Nebes
Mandát nebes (天命) byla čínská politická a náboženská doktrína, která ospravedlňovala vládu čínského císaře. Podle této víry nebesa (天, Tian) znamenají přirozený řád a vůli vesmíru. Nebesa udělí mandát spravedlivému vládci, synovi nebes. Pokud byl vládce svržen, bylo to vykládáno jako známka toho, že vládce byl nehodný a mandát ztratil. Bylo také rozšířeno přesvědčení, že přírodní katastrofy, jako je hladomor a záplavy, jsou znamením nespokojenosti nebes s vládcem, takže po velkých katastrofách často docházelo ke vzpourám, protože občané je považovali za znamení, že mandát nebes byl odňat.
Mandát nebes nevyžaduje, aby byl legitimní vládce urozeného původu, a dynastie jako dynastie Chan a Ming byly založeny muži prostého původu. Mandát nebes nebyl nijak časově omezen, naopak závisel na spravedlivém a schopném výkonu panovníků a jejich dědiců. Tento koncept se v některých ohledech podobá evropskému pojetí božského práva králů, na rozdíl od evropského pojetí však nezakládá bezpodmínečné právo vládnout. Koncepce mandátu nebes zahrnovala také právo na vzpouru proti nespravedlivému vládci. Čínští historici interpretovali úspěšnou vzpouru jako důkaz, že Nebesa odňala panovníkovi svůj mandát. V průběhu čínských dějin byla období chudoby a přírodních katastrof často považována za znamení, že nebesa považují stávajícího vládce za nespravedlivého a potřebujícího výměnu. Na mandát nebes se často odvolávali čínští filozofové a učenci jako na způsob, jak omezit zneužívání moci ze strany vládce.
Koncept mandátu nebes byl poprvé použit na podporu vlády králů dynastie Čou (1046-256 př. n. l.) a jako legitimizace jejich svržení dřívější dynastie Šang (1600-1046 př. n. l.). V průběhu dějin Číny byl používán k podpoře vlády císařů, včetně panovníků jiných etnik než Chanů, jako byla dynastie Čching. Tento koncept používali také panovníci v sousedních zemích, jako je Korea a Vietnam. Podobná situace panovala od nastolení vlády Ahomů v království Assam v jihovýchodní Asii.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to mandejská víra?
Odpověď: Mandát nebes je čínská politická a náboženská doktrína, která slouží k ospravedlnění vlády čínského císaře. Podle této víry nebesa znamenají přirozený řád a vůli vesmíru a dávají svůj mandát spravedlivému vládci, známému jako Syn nebes.
Otázka: Jak lze ztratit mandát nebes?
Odpověď: Pokud byl vládce svržen, bylo to vykládáno jako známka toho, že je nehodný a ztratil mandát nebes. Přírodní katastrofy, jako je hladomor nebo záplavy, byly také považovány za znamení, že vládce ztratil mandát kvůli nespokojenosti nebes.
Otázka: Je pro legitimního vládce nutný urozený původ?
Odpověď: Ne, podle mandátu nebes není pro legitimního vládce vyžadován urozený původ. Dynastie, jako byly dynastie Han a Ming, založili muži, kteří pocházeli z prostého rodu.
Otázka: Je tento koncept časově omezen?
Odpověď: Ne, s tímto konceptem nejsou spojena žádná časová omezení; místo toho záleží na tom, jak spravedlivě a zdatně vládci plní své povinnosti a povinnosti svých dědiců.
Otázka: Existuje nějaká podobnost mezi tímto konceptem v Číně a evropským božským právem králů?
Odpověď: Ano, mezi těmito dvěma koncepcemi existují určité podobnosti; na rozdíl od evropské koncepce však neuděluje bezpodmínečné právo vládnout. Čínská verze zahrnuje také právo na vzpouru proti nespravedlivému vládci.
Otázka: Kdy začali lidé v Číně tento koncept používat?
Odpověď: Tento pojem byl poprvé použit za dynastie Čou (1046-256 př. n. l.), když svrhla dynastii Šang (1600-1046 př. n. l.). Od té doby jej v čínských dějinách používali císaři včetně panovníků jiných etnik než Chanů, například dynastie Čching. Přijaly ji také sousední země, jako je Korea a Vietnam, a také Asám v jihovýchodní Asii.
