Logický disk: definice, typy a zdroje úložného prostoru

Logický disk: srozumitelné vysvětlení, typy a zdroje úložného prostoru s praktickými příklady využití (diskové oddíly, LVM, RAID, síťové úložiště, paměť).

Autor: Leandro Alegsa

05-02-2026 21:37

Logický disk je pojem z výpočetní techniky. Logické disky poskytují určitý prostor pro ukládání dat. Na rozdíl od skutečných (tzv. fyzických) pevných disků, kterých se lze dotknout, mohou logické disky tento úložný prostor čerpat z různých míst.

Obvyklá místa, odkud lze tuto informaci čerpat:

Diskový oddíl na pevném disku
Logický svazek ze správce logických svazků
kombinace pevných disků (jako v systému RAID, který obsahuje fyzické disky).
Síť s úložným prostorem
Hlavní paměť počítače (může být použita pro dočasné soubory, které mohou být odstraněny při vypnutí systému).

Disk je popisován jako logický, protože ve skutečnosti neexistuje jako samostatná fyzická entita.

Co přesně znamená "logický disk"?

Logický disk je virtuální vymezení úložného prostoru, které operační systém nebo správa úložných zdrojů prezentuje uživateli nebo aplikacím jako samostatné úložiště. Může mít přiřazené vlastní rozhraní (jako písmeno disku ve Windows, např. C:, D:), bod připojení v Linuxu (mount point) nebo speciální cestu (/dev/mapper/...), ale fyzicky jde často o část většího zařízení nebo o kombinaci více zařízení.

Hlavní typy logických disků

Diskový oddíl – část fyzického disku vyčleněná pro jeden souborový systém.
Logický svazek (LVM) – abstrakce, která umožňuje spojit více fyzických svazků do větších logických svazků, snadno měnit velikost, dělat snapshoty apod.
RAID – logický disk vytvořený z kombinace více fyzických disků pro zvýšení výkonu nebo redundance (např. RAID 0, 1, 5, 6, 10).
Síťové disky – úložiště zpřístupněné po síti (NAS, SAN, NFS, SMB/CIFS), které se v systému objeví jako logický disk.
Virtuální disky – souborové obrazy (např. VMDK, VDI, QCOW2), které hypervizor prezentuje virtuálnímu stroji jako disk.
RAM disk – dočasné úložiště v operační paměti, rychlé, ale volatilní (obsah zmizí po restartu).

Zdroje úložného prostoru a jejich vlastnosti

Různé zdroje májí odlišné vlastnosti z hlediska výkonu, dostupnosti a bezpečnosti:

Fyzický disk (pevný disk, SSD) – spolehlivý trvalý úložný prostor; SSD nabízí vyšší výkon než HDD.
LVM – flexibilita (dynamické zvětšování/zmenšování), snapshoty, thin provisioning; vyžaduje správu a pochopení logických svazků.
RAID – záleží na konfiguraci: paralelní čtení/zápis (RAID 0), redundance (RAID 1), kombinace (RAID 5/6/10). Nechrání před lidskou chybou nebo korupcí dat na vyšší úrovni.
Síťové úložiště – vhodné pro sdílení dat mezi více stroji; výkon závisí na síťové infrastruktuře; možné latence a závislost na síti.
Virtuální disky – snadná správa v prostředí virtuálních strojů, možnost snapshotů; výkon závisí na hostitelském systému a úložném backendu.
RAM disk – extrémně rychlý, ale volatilní; vhodný pro dočasné soubory či cache.

Jak se logické disky používají v praxi

Typické operace a scénáře:

Instalace operačního systému na logický disk (oddíl nebo LVM).
Rozdělení fyzického disku na více oddílů (např. systémový, datový, záložní).
Vytvoření RAID pole pro zvýšení dostupnosti dat na serverech.
Připojení síťového úložiště pro sdílení souborů mezi uživateli nebo servery.
Využití RAM disku pro dočasné soubory, které vyžadují nízkou latenci.
Vytváření snapshotů logických svazků pro zálohy nebo testování změn bez ovlivnění produkčních dat.

Správa a nástroje

Pro práci s logickými disky existují různé nástroje v závislosti na operačním systému:

Windows: Disk Management (správa disků), diskpart, nástroje pro RAID od výrobců.
Linux: fdisk/gdisk/parted pro oddíly, LVM (pvcreate, vgcreate, lvcreate), mdadm pro softwarové RAID, nástroje pro souborové systémy (mkfs.ext4, mkfs.xfs), příkazy mount/umount a konfigurace /etc/fstab.
Virtualizace: nástroje hypervizorů (VMware, VirtualBox, KVM) pro správu virtuálních disků a snapshotů.
Síťové úložiště: konfigurace NFS/SMB, správa NAS/SAN zařízení, klientské nástroje pro připojení.

Výhody a nevýhody logických disků

Výhody:

Flexibilita při správě a rozdělování úložného prostoru.
Možnost snadného rozšíření (např. v LVM nebo při použití virtuálních disků).
Snadná segmentace dat (oddělení systémových a uživatelských dat).
Možnost použití pokročilých funkcí (snapshoty, thin provisioning, replikace).

Nevýhody:

Abstrakce může skrýt skutečné umístění dat, což ztěžuje diagnostiku výkonu nebo problémů.
Správa může být složitější (LVM, RAID, síťové úložiště vyžadují znalosti).
Výkon může být nižší při použití síťových nebo virtuálních překryvných vrstev.
Chybná konfigurace může vést ke ztrátě dat — vždy plánujte zálohy.

Doporučení pro praxi

Pravidelně zálohujte důležitá data — logické disky nejsou náhradou za zálohování.
Při návrhu použijte kombinaci výkonu a redundance podle potřeby (např. SSD + RAID pro servery databází).
Učte se nástroje pro správu (LVM, mdadm, správu RAID u výrobců) a testujte postupy obnovy ze zálohy.
Sledujte využití kapacity a plánujte rozšíření dříve, než dojde k vyčerpání úložiště.

Logický disk je tedy koncept, který umožňuje pružné a efektivní využití fyzických či síťových zdrojů k vytvoření samostatně spravovaného úložného prostoru. Ať už pracujete na desktopu, serveru nebo v cloudu, porozumění rozdílům mezi fyzickými a logickými vrstvami vám pomůže při správném návrhu a provozu úložišť.

Proč je potřebujeme?

Když společnost IBM v roce 1956 poprvé uvedla na trh magnetickou diskovou jednotku (IBM 305), byla jediná jednotka připojena přímo k systému a každý disk byl spravován jako samostatná jednotka. Jak vývoj disků pokračoval, ukázalo se, že spolehlivost je problém, a vyvinuly se systémy využívající technologii RAID. To znamená, že více fyzických disků je spojeno do pole RAID a vytváří jeden logický disk.

V moderním prostředí domácích počítačů dnes diskové jednotky poskytují stovky gigabajtů úložné kapacity, což může být nepraktické pro použití jako jediného celku. Proto má většina systémů disky rozděleny na více logických jednotek^[] .

Ve většině moderních podnikových IT prostředí existuje nějaká forma sítě úložiště. Zde je mnoho úložných zařízení připojeno k mnoha hostitelským serverovým zařízením v síti. Jedno pole RAID může poskytovat určitou kapacitu jednomu serveru a určitou kapacitu jinému. Proto se k rozdělení dostupné kapacity používají logické disky, které ze společného fondu logických disků poskytují úložné prostory potřebné pro každého hostitele.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to logický disk v informatice?

Odpověď: Logický disk je pojem v informatice, který poskytuje určitý prostor pro ukládání dat.

Otázka: Jak se logický disk liší od fyzického pevného disku?

Odpověď: Fyzického pevného disku se lze dotknout a je to jedna hmatatelná entita, zatímco logický disk může zabírat úložný prostor z různých míst.

Otázka: Z jakých běžných míst může logický disk čerpat úložný prostor?

Odpověď: Logický disk může brát úložný prostor z diskového oddílu na pevném disku, logického svazku ze správce logických svazků, kombinace pevných disků v systému RAID, sítě úložišť nebo hlavní paměti počítače pro dočasné soubory.

Otázka: Proč se logický disk nazývá "logický"?

Odpověď: Logický disk se nazývá "logický", protože neexistuje jako samostatná fyzická jednotka.

Otázka: Lze se logického disku dotknout?

Odpověď: Ne, logického disku se nelze dotknout, protože není fyzickou entitou.

Otázka: K čemu může sloužit hlavní paměť počítače ve vztahu k logickému disku?

Odpověď: Hlavní paměť počítače může být použita pro dočasné soubory, které mohou být uloženy na logickém disku a poté odstraněny při vypnutí systému.

Otázka: Co je to systém RAID?

Odpověď: Systém RAID je kombinace pevných disků, které spolupracují a zajišťují vyšší výkon, spolehlivost nebo obojí. Logický disk může zabírat úložný prostor z fyzických disků systému RAID.

Vyhledávání