Zákon minima
Zákon minima, nazývaný také Liebigův zákon minima, je zákon o růstu rostlin. Uvádí, že růst rostliny je omezen zdrojem, který je nejvzácnější, a ani celkovým množstvím dostupných zdrojů. Zákon byl také použit k předpovědi růstu populací.
Wassily Leontief (1905-1999) formuloval podobné pravidlo pro ekonomii: dnes je známé jako Leontiefova produkční funkce.
Liebigův sud
Dobenecks použil k vysvětlení Liebigova zákona obraz sudu - často nazývaný "Liebigův sud". V sudu s nestejně dlouhými patkami je objem sudu určen nejkratší patkou. To platí i pro růst rostliny: je omezen nejkratší zásobou živin.
Pokud systém splňuje zákon minima, pak adaptace vyrovná zatížení různých faktorů, protože adaptační zdroj bude přidělen pro kompenzaci omezení. Adaptační systémy fungují jako bednář Liebigova sudu a prodlužují nejkratší klacek, aby se zlepšila kapacita sudu. V dobře adaptovaných systémech by totiž měl být omezující faktor co nejvíce kompenzován. Toto pozorování vyplývá z konceptu konkurence zdrojů a maximalizace fitness.
Vzhledem k paradoxům zákona minima, pokud dodržujeme zákon minima v umělých systémech, pak v přirozených podmínkách adaptace vyrovná zatížení různými faktory a můžeme očekávat porušení zákona minima. A naopak, pokud umělé systémy vykazují výrazné porušení zákona minima, pak můžeme očekávat, že v přirozených podmínkách adaptace toto porušení vyrovná. V omezeném systému se život přizpůsobí jako evoluce toho, co bylo dříve.
Liebigův sud
