Antropomorfismus je přisuzování vlastností podobných lidským věcem nebo bytostem nelidským. Jde o literární a výtvarný prostředek, ale také o běžný způsob, jakým lidé vnímají zvířata, přírodní síly, objekty nebo stroje — tedy připisují jim myšlení, city, úmysly nebo lidský vzhled.

Antropomorfismus se často používá v příbězích, pohádkách, filmech, komiksech a výtvarném umění. Může mít podobu doslovného zobrazení (např. bytost ve tvaru člověka) i podobu, kdy nelidská bytost mluví, myslí a jedná jako člověk. V příběhu "Tři malá prasátka" vystupují vlk a prasátka, kteří mluví a chovají se jako lidé — to je klasický literární příklad, kdy zvířata přijmou lidské rysy pro potřeby děje a poselství.

Příklad z realistické prózy najdeme v románu Volání divočiny, kde hlavní postavou je pes Buck. Autor popisuje Buckovy zážitky tak, že čtenář vnímá jeho myšlenky a pocity podobně jako u lidské postavy; zvířata v příběhu jednají a rozhodují se více jako lidé než jako skuteční psi, což posiluje emocionální vztah čtenáře k hrdinovi.

Někdy se rozlišují různé typy antropomorfismu. Jeden z názvů používaných ve folklóru a mediálních popisech je "chlupatý" — označení pro antropomorfizovaná zvířata s lidským chováním a osobností (např. kreslené postavy jako Mickey Mouse). Jinými formami jsou personifikace abstraktních pojmů (smrt jako člověk s kosou), humanoidní roboti nebo sochy a alegorické postavy v malířství a sochařství.

Proč autoři antropomorfismus používají:

  • usnadňuje identifikaci a empatii — čtenář nebo divák se snáze vcítí do postavy;
  • umožňuje názorně zpracovat morální nebo společenské myšlenky prostřednictvím srozumitelných postav;
  • zvyšuje dramatičnost a humor — nečekané lidské chování u nelidských bytostí může být komické i poučné;
  • v umění a náboženství poskytuje symboliku a personifikaci abstraktních sil.

Zároveň má antropomorfismus své omezení a kritiky. V popularizaci vědy nebo při ochraně zvířat může vést k mylným představám o skutečném chování a potřebách druhů (např. přeceňování „lidských“ motivací zvířat). V psychologii je antropomorfismus vysvětlován jako projev teorie mysli — tendence přisuzovat agenty a záměry i tam, kde nemusí existovat.

Antropomorfismus se objevuje napříč kulturami a dějinami: v mýtech a náboženstvích (bohové s lidskými vlastnostmi), v bajkách a pohádkách, v moderních médiích (animované filmy, komiksy, videohry), ale i v každodenní komunikaci (věci jako „domácí mazlíček“ nebo „auta, která mají povahu“). Použití může být jednoduché a zábavné, ale také výrazně ovlivňuje, jak o světě myslíme a jak s ním nakládáme.