Skupinový domov je soukromý dům, který slouží jako domov pro lidi, kteří nejsou ve stejné rodině, ale mají společné charakteristiky. Ve Spojených státech by to znamenalo domov pro lidi, kteří potřebují sociální pomoc nebo kteří z bezpečnostních důvodů nemohou žít sami nebo bez řádné péče. Před rokem 1970 žili tito lidé v psychiatrických léčebnách, domovech pro chudé a sirotčincích.
Ve skupinovém domově mohou žít lidé, kteří se zotavují z drogové závislosti, lidé s vývojovými poruchami, zneužívaní nebo zanedbávaní mladí lidé a/nebo mladí lidé se záznamem v trestním rejstříku. Skupinový domov se od domu na půl cesty liší tím, že není omezen na vyléčené závislé nebo odsouzené zločince, a také tím, že lidé, kteří v něm žijí, obvykle musí pomáhat s údržbou domácnosti tím, že vykonávají domácí práce nebo pomáhají hospodařit s rozpočtem. Ve většině zemí mohou lidé ve skupinovém domově volit a navštěvovat univerzitu.
Obvykle zde žije 3 až 16 obyvatel a také správce nebo obslužný personál. Obyvatelé mohou mít vlastní nebo společné pokoje a sdílet zařízení, jako je prádelna, koupelna, kuchyň a společné obytné prostory. Proti otevření skupinových domovů občas bojují sousedé, kteří se obávají, že to povede k nárůstu kriminality a/nebo poklesu hodnoty nemovitostí.
Skupinový domov může také označovat rodinné domy, ve kterých jsou děti a mládež ze systému náhradní péče umístěny do doby, než se pro ně najde náhradní rodina.