Název tohoto článku obsahuje znak ß. Tam, kde není k dispozici nebo není žádoucí, může být název napsán jako Gross-Berlin.

Groß‑Berlin neboli Velký Berlín byl vytvořen zákonem pruského parlamentu ze dne 27. dubna 1920. Zákon byl nazván Zákon o Velkém Berlíně (německy Groß‑Berlin‑Gesetz). Jeho plný název zněl "Zákon o přestavbě nového berlínského městského úřadu" (německy Gesetz über die Bildung einer neuen Stadtgemeinde Berlin).

Pozadí a důvody přijetí zákona

Hlavním motivem přijmutí zákona byl rychlý růst populace a urbanizace v okolí Berlína na přelomu 19. a 20. století a potřeba sjednotit správu, plánování infrastruktury a poskytování veřejných služeb v stále propojenějším městském prostoru. Zákon měl za cíl odstranit komplikace vyplývající z roztříštěné administrativy (mnoho samostatných měst, obcí a venkovských okresů) a vytvořit jednolitou městskou správu, která by mohla efektivněji řešit dopravu, zásobování, zástavbu a veřejné zdravotnictví.

Vznik Velkého Berlína (1. října 1920)

Podle tohoto zákona měl být Velký Berlín k datu 1. října 1920 vyňat z Braniborska a stát se samostatným okresem (městským okresem). Nově vzniklé město zahrnovalo:

  • Město Berlín (Alt‑Berlin);
  • 7 dříve nezávislých měst obklopujících Berlín:
  • 59 venkovských oblastí a 27 sídelních částí z okolních okresů Niederbarnim, Osthavelland a Teltow;
  • a areál královského zámku Berliner Stadtschloss, který tvořil samostatnou městskou čtvrť.

Velký Berlín byl rozlohou přibližně třináctkrát větší než dosavadní město. Jeho rozloha vzrostla z 66 km2 na 883 km2 a počet obyvatel se přibližně zdvojnásobil — z asi 1,9 milionu na téměř 4 miliony. Zhruba 1,2 milionu nově začleněných obyvatel pocházelo jen ze sedmi okolních měst.

Správní uspořádání: 20 městských částí

Podle zákona byl nový Berlín rozdělen na 20 městských částí (Verwaltungsbezirke):

  • z Alt‑Berlinu:
    • Mitte,
    • Tiergarten,
    • Wedding,
    • Prenzlauer Berg,
    • Kreuzberg a
    • Friedrichshain;
  • jeden městský obvod pro každé ze sedmi dříve samostatných měst:
  • 7 nových obvodů pojmenovaných podle největších vesnic či místních center ve starých oblastech:
    • Pankow,
    • Reinickendorf,
    • Steglitz,
    • Tempelhof,
    • Treptow,
    • Weißensee a
    • Zehlendorf

Důsledky a další vývoj

Zřízení Velkého Berlína znamenalo významnou změnu v organizaci města — umožnilo centralizované plánování dopravy (tramvaje, později metro), kanalizací, vodovodů i školské správy a městského plánování obytných zón. V meziválečném období i v průběhu dalších desetiletí se město rozvíjelo v rámci hranic stanovených zákonem z roku 1920.

Až na drobné přesuny území je hranice města definovaná v zákoně z roku 1920 v podstatě stejná jako dnešní městská hranice, s výjimkou některých změn provedených v období dělení města po druhé světové válce a zejména v souvislosti s existencí Berlínské zdi (1961–1989). Během období rozděleného Berlína byly správní poměry ovlivněny sektory a politickým dělením a ve Východním Berlíně došlo v 70. a 80. letech k vytvoření několika nových městských částí rozdělením starších obvodů.

Po sjednocení města (1990) zůstala obecná hranice Velkého Berlína zachována. Dále došlo k administrativním reformám: v roce 2001 byla městská správa restrukturalizována sloučením původních obvodů a počet městských částí se zmodernizoval (z 23 či 20 historických obvodů na současných 12 větších okresů). Přesto historické členění z roku 1920 zůstává důležitým vodítkem pro pochopení městské struktury a identity jednotlivých čtvrtí Berlína.

Význam: Groß‑Berlin‑Gesetz je považován za jeden z klíčových momentů moderní berlínské historie — definovalo prostor, administrativu a institucionální rámec, v němž se Berlín dál rozrůstal a proměňoval během 20. století.