Geigerův čítač
Geigerův čítač (někdy nazývaný Geiger-Müllerův čítač) je přístroj, který měří ionizující záření, jako jsou částice alfa, beta nebo gama. Je nejznámější jako ruční přístroj pro radiační průzkum, ale lze jej použít i jako stolní přístroj nebo jako trvale instalovaný přístroj.
Původní princip činnosti byl objeven v roce 1908 a od následného vývoje Geigerovy-Müllerovy trubice v roce 1928 je čítač velmi oblíbeným přístrojem díky robustnímu snímacímu detektoru a prvku a relativně nízké ceně.
Geigerův čítač při použití na lavičce.
Princip činnosti
Senzor záření je Geiger-Müllerova trubice, která při výskytu záření vydává elektronický signál. Odečítají se počty nebo dávka záření. Zobrazení počtů je běžně "počty za sekundu". Příkon dávky záření se zobrazuje v jednotkách, jako je sievert.
Odečítání může být analogové nebo digitální a moderní přístroje mají komunikaci s počítačem nebo sítí.
Obvykle je k dispozici možnost vydávat slyšitelné cvaknutí, které představuje intenzitu záření. Uživatel se tak může soustředit na manipulaci s přístrojem, aniž by se díval na displej.
Typy a použití
Pro částice alfa a nízkoenergetické částice beta se používá GM trubice typu "end window", protože tyto částice mají omezený dosah i ve volném vzduchu a jsou snadno zastaveny pevným materiálem.
Geigerovy čítače lze použít k detekci záření gama, k čemuž se používá trubice bez oken. Speciální typ Geigerovy trubice se používá k měření neutronů.
Fyzický design
U ručních jednotek existují dvě základní fyzické konfigurace: "integrální" jednotka s detektorem i elektronikou v jedné jednotce a "dvoudílná" konstrukce, která má samostatnou sondu detektoru a modul elektroniky spojený krátkým kabelem. Existuje zvláštní typ gama přístroje známý jako "hot spot" detektor, který má detekční trubici na konci dlouhé tyče nebo ohebného potrubí. Tyto detektory se používají k měření míst s vysokým zářením gama a zároveň chrání obsluhu pomocí distančního stínění.
Počítadlo G_M se sondou typu pancake
Laboratorní použití geigerova čítače se sondou s koncovým okénkem k měření beta záření z radioaktivního zdroje
Historie
V roce 1908 vyvinul Hans Geiger techniku detekce částic alfa, která byla později použita v Geigerově-Müllerově trubici. Tento čítač byl schopen detekovat pouze částice alfa, ale v roce 1928 Geiger a Walther Müller vyvinuli uzavřenou Geiger-Müllerovu trubici, která dokázala detekovat více typů ionizujícího záření a stala se praktickým senzorem záření. Jakmile byl tento přístroj k dispozici, bylo možné Geigerův čítač vyrábět relativně levně.
Související stránky
- Dozimetr - zařízení používané personálem k měření obdržené dávky záření.
- Radioaktivní rozpad - popis toho, odkud pochází velká část záření
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to Geigerův čítač?
Odpověď: Geigerův čítač je přístroj, který měří ionizující záření, jako jsou částice alfa, částice beta nebo záření gama.
Otázka: Jaký je jiný název Geigerova čítače?
A: Geigerův čítač se někdy nazývá Geiger-Müllerův čítač.
Otázka: K čemu lze Geigerův čítač použít?
Odpověď: Geigerův čítač lze použít jako ruční přístroj pro průzkum radiace, ale lze jej použít i jako stolní přístroj nebo jako trvale instalovaný přístroj.
Otázka: Kdy byl objeven původní princip činnosti Geigerova čítače?
Odpověď: Původní princip činnosti Geigerova čítače byl objeven v roce 1908.
Otázka: Co bylo vyvinuto v roce 1928 v souvislosti s Geigerovým čítačem?
Odpověď: Geiger-Müllerova trubice byla vyvinuta v roce 1928 a byla velmi oblíbená díky robustnímu snímacímu detektoru a prvku a relativně nízké ceně.
Otázka: Jaké druhy záření může Geigerův čítač měřit?
Odpověď: Geigerův čítač může měřit ionizující záření, jako jsou částice alfa, částice beta nebo záření gama.
Otázka: Proč je Geigerův čítač oblíbeným přístrojem?
Odpověď: Geigerův čítač je oblíbeným přístrojem díky robustnímu snímacímu detektoru a prvku a relativně nízké ceně.
