Øystein Aarseth (norsky: [ˈøystein ˈɔʂət]; 22. března 1968 - 10. srpna 1993), známější pod uměleckým jménem Euronymous, byl norský kytarista. Euronymous byl zakladatelem a ústřední postavou rané norské blackmetalové scény. Byl spoluzakladatelem norské blackmetalové skupiny Mayhem a jediným stálým členem kapely od jejího vzniku v roce 1984 až do své smrti v roce 1993. Byl také zakladatelem a majitelem extrémně metalového vydavatelství Deathlike Silence Productions a obchodu s deskami Helvete.

Euronymous se hlásil k satanismu a byl známý svými extrémně misantropickými výroky. Prezentoval se jako vůdce militantní sektářské skupiny známé jako "Black Metal Inner Circle".

V srpnu 1993 byl zavražděn svým kolegou, hudebníkem Vargem Vikernesem.

Život a hudební kariéra

Øystein Aarseth se narodil v Norsku a hudbě se věnoval od mládí. Jako kytarista stál u zrodu Mayhem, kapely, která se později stala jedním z nejvlivnějších představitelů druhé vlny black metalu. S Mayhem nahrál raná vydání a podílel se na utváření charakteristického soundu žánru: syrové, chladné a útočné kytarové riffy, rychlé bicí a ostrý, pronikavý vokál. Mezi zásadní raná vydání, ke kterým má Euronymous silný vztah, patří například EP "Deathcrush" (1987) a posmrtně vydané album De Mysteriis Dom Sathanas, které se stalo kultovním dílem scény.

Helvete, Deathlike Silence Productions a role v scéně

Euronymous založil a provozoval obchod s deskami Helvete v Oslu, který se stal centrem setkávání blackmetalové scény začátkem 90. let. Do obchodu a přilehlé komunity přicházeli hudebníci, fanoušci i kontroverzní osobnosti, a právě zde se formovaly mnohé ideje, kontakty a projekty, které určily směřování žánru.

Vydavatelství Deathlike Silence Productions (DSP) založené Euroymnem vydávalo nahrávky kapel, které sdílely jeho estetiku a extrémní přístup k hudbě. DSP pomohlo rozšířit vliv norské scény v zahraničí a vydalo alba, která by jinak měla mnohem menší dosah.

Estetika, image a ideologie

Euronymous výrazně ovlivnil vizuální a ideologickou stránku black metalu: propagoval tzv. corpse paint (bílý a černý makeup), ostnaté doplňky, temnou symboliku a silné antikřesťanské postoje. Svým jednáním a prohlášeními si budoval image militantního představitele „skutečného“ black metalu; jeho postoje byly často provokativní a někdy i nebezpečně ambivalentní.

Kontroverze

Scéna, s níž byl Euronymous spjat, byla zapletena do řady násilných událostí, včetně žhářství historických dřevěných kostelů v Norsku, fyzických konfliktů a vnitroskupinových sporů. Euronymous byl v médiích často spojován s některými z těchto událostí jako ideologická figura, přičemž za jejich fyzické provedení soudně odsouzeni byli jiní členové scény. Mezi nejznámější tragické momenty patřila sebevražda zpěváka Dead (Per Yngve Ohlin) v roce 1991; postupy, které následovaly po nalezení těla, vyvolaly vlnu odsouzení a spekulací o morálním a etickém rozměru chování některých členů scény.

Smrt a právní následky

V noci z 10. na 11. srpna 1993 byl Euronymous zavražděn Vargem Vikernesem (známým také pod jménem Count Grishnackh), který se znal s některými členy scény a byl rovněž uměleckou součástí black metalového hnutí. Vikernes Aarsetha napadl nožem; Aarseth utrpěl smrtelná bodná zranění. Vikernes byl později souzen a uznán vinným z vraždy a žhářství; byl odsouzen k 21 letům vězení, což je v norském právním systému nejvyšší standardní trest, a po odpykání části trestu byl propuštěn v roce 2009.

Dědictví a vliv

Euronymous zůstává po své smrti jednou z nejkontroverznějších osobností extrémní hudby. Na jedné straně je považován za klíčového tvůrce zvuku, estetiky a atmosféry, které definovaly druhou vlnu black metalu; na straně druhé je jeho odkaz zatížen násilím, provokacemi a morálními spory. O událostech norské scény a roli jednotlivců v nich psaly knihy, vznikly dokumenty i hrané filmy, které dále formují veřejné vnímání této kapitoly hudební historie.

Poznámka k informacím

Události z počátku 90. let v norské blackmetalové scéně jsou bohatě medializované, často přikrášlované i zjednodušované. Mnohé detaily jsou předmětem sporů mezi přímými účastníky, novináři a historiky. Při popisu této doby je proto užitečné rozlišovat mezi ověřenými soudními fakty a popkulturními mýty, které se kolem postav jako Euronymous udržují.